ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 379. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Sírachovec, kapitola 3

1 Slyšte mne, děti, svého otce,

a jednejte tak, abyste došly spásy.

2 Hospodin určil, aby si děti vážily otce,

a zajistil matčino právo nad syny.

3 Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů,

4 a kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.

5 Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech

a v den, kdy se modlí, bude vyslyšen.

6 Kdo si váží otce, bude živ do vysokého věku.

Kdo poslouchá Hospodina (:: otce, V.),

připraví odpočinek své matce,

7 bude sloužit svým rodičům jako svým pánům.

8 Cti svého otce skutkem i slovem,

aby na tebe přišlo jeho požehnání.

9 Otcovo požehnání upevňuje domy dětí,

matčino prokletí je vyvrací ze základů.

10 Nezískávej si vážnost na úkor cti svého otce,

neboť zneuctění otce ti vážnost nepřinese.

11 Člověk získává vážnost, když je ctěn jeho otec;

je-li matka v nevážnosti, je to potupa dětí.

12 Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří,

nezarmucuj ho, dokud je živ.

13 Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled

a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle.

14 Milosrdenství k otci ti nebude zapomenuto,

budeš mít záštitu proti hříchům.

15 Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení;

tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečním svitem.

16 Kdo opouští otce, jako by se rouhal Bohu,

kdo hněvá svou matku, bude proklet od Hospodina.

17 Synu, v tichosti konej své práce

a budou tě mít rádi lidé Bohu milí.

18 Čím větší jsi, tím více se pokořuj

a najdeš milost před Hospodinem.

19 Neboť mnozí jsou vznešení a slavní,

ale Hospodin zjevuje svá tajemství pokorným.

20 Neboť Hospodinova moc je veliká;

pokornými je oslavován.

21 Co je pro tebe příliš nesnadné, nevyhledávej,

a co je nad tvé síly, nezkoumej.

22 Přemýšlej o tom, co ti Hospodin nařídil,

co před tebou drží v tajnosti, po tom se nepídi.

23 Nestarej se o to, co se tě netýká,

vždyť ti bylo ukázáno víc, než na co stačí lidský rozum.

24 Mnohé lidi obloudily jejich domněnky

a falešné dohady zavedly na scestí jejich myšlení.

25 Nebudeš-li mít zřítelnici, budeš připraven o světlo,

nedostalo-li se ti poznání, nevychloubej se schopnostmi.

26 Zatvrzelé srdce nakonec špatně skončí,

kdo si zahrává s nebezpečím, nakonec v něm zahyne.

27 Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi,

hříšník vrší jeden hřích na druhý.

28 Na to, co postihne pyšného, není léku,

neboť se v něm zakořenilo zlé býlí.

29 Srdce rozumného pochopí podobenství

a přání moudrého je mít naslouchající ucho.

30 Voda uhasí planoucí oheň

a milosrdenství usmíří hříchy.

31 Kdo odplácí dobrodiní, myslí na budoucnost,

když padne, nalezne oporu.

Sírachovec, kapitola 4

1 Synu, neodpírej živobytí chudákovi

pohledy potřebných nenechávej bez povšimnutí.

2 Hladového nezarmucuj

a nedráždi k hněvu člověka v jeho bídě.

3 Roztrpčené srdce dál nezneklidňuj

a neotálej s darem potřebnému.

4 Neodmítej prosby člověka v soužení

a neobracej se zády k chudákovi.

5 Neodvracej od něho oči, když žebrá,

a nedávej tak nikomu příležitost, aby tě proklínal.

6 Jestliže tě ve své zahořklosti prokleje,

vyslyší jeho prosbu ten, kdo je jeho tvůrcem.

7 Jednej tak, abys byl ve shromáždění oblíben,

a před vznešeným skloň hlavu.

8 Nakláněj ucho k slovům ubožáka

a odpovídej mu zdvořile a laskavě.

9 Utiskovaného vysvobozuj z rukou utiskovatele

a nebuď skleslé mysli, když musíš soudit.

10 Sirotkům buď otcem

a jejich matce nahraď muže.

Tak budeš jako syn Nejvyššího,

bude tě milovat více než tvá matka.

11 Moudrost své syny vyvýšila

a ujímá se těch, kteří ji hledají.

12 Kdo ji miluje, miluje život,

kdo si kvůli ní přivstává, bude naplněn radostí.

13 Kdo si ji přivlastní, bude mít podíl na slávě;

místu, kam vejde, Hospodin požehná.

14 Kdo ji uctívají, budou sloužit Svatému,

a kdo ji milují, ty si zamiluje Hospodin.

15 Kdo ji poslouchá, bude soudit národy,

kdo na ni dbá, bude přebývat v bezpečí.

16 Bude-li jí důvěřovat, dosáhne jí,

i jeho potomci ji obdrží v dědictví.

17 Zprvu s ním půjde cestou spletitou,

naplní ho děsivým strachem,

bude ho trápit svou kázní,

dokud mu nebude moci plně důvěřovat

a nevyzkouší ho svými příkazy.

18 Pak se k němu opět přímou cestou vrátí a obšťastní ho,

odhalí mu přitom i své tajemství.

19 Ale sejde-li z cesty, opustí ho

a nechá ho na pospas vlastnímu pádu.

20 Pozoruj, kdy je k čemu vhodná chvíle, chraň se zlého

a nestyď se za své přesvědčení.

21 Je stud, který vede k hříchu,

a je stud, který vede ke slávě a přízni.

22 Neber ohled na to, co je proti tvému přesvědčení,

a neměň své jednání, aby to nebylo k tvému pádu.

23 Nikdy nemlč, když je třeba mluvit,

24 podle slov se totiž pozná moudrost

a podle řeči vzdělání.

25 Neodporuj pravdě,

ale přiznej svou nevzdělanost.

26 Neostýchej se vyznat své hříchy

a nesnaž se přemoci proud řeky.

27 Hlupákovi nepodlézej

a neber ohled ani na mocného.

28 Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu

a Hospodin Bůh bude bojovat za tebe.

29 Nebuď prostořeký ve svém hovoru

ani lenivý a nedbalý v tom, co děláš.

30 Ve svém domě nedělej ze sebe lva

a nebuď postrachem pro své služebnictvo.

31 Nenatahuj ruku v touze brát,

a neschovávej ji, máš-li dávat.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.