ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 383. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Sírachovec, kapitola 13

1 Kdo se dotýká smůly, umaže se,

a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.

2 Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej,

a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám.

Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle?

Sotva na něj narazí, rozbije se.

3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky,

chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.

4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem,

ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.

5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe

a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.

6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou.

Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě,

bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“

7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností,

dokud tě jaksepatří neožebračí,

aby se ti nakonec vysmál.

Když tě později uvidí, přejde kolem tebe

a bude nad tebou jen potřásat hlavou.

8 Dej pozor a nedej se svést,

abys pro svou hloupost nezažil ponížení.

9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky,

a s tím větším naléháním tě bude zvát.

10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán,

ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.

11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným

a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům;

neboť svým povídáním tě bude zkoušet,

a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.

12 Je nemilosrdný a nedrží slovo,

nezastaví se ani před týráním a vězněním.

13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor,

neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.

14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se,

celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.

15 Každý živočich miluje sobě podobného

a každý člověk svého bližního.

16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu

a člověk přilne k sobě rovnému.

17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem?

Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.

18 Jak může být mír mezi hyenou a psem?

A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?

19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli

a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.

20 Pyšný si oškliví poníženost

a stejně tak si boháč oškliví chudáka.

21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel,

upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.

22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků,

a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho.

Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou,

a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.

23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou,

a co řekne, vynášejí až do nebe.

Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“

A když zakopne, ještě ho postrčí.

24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích,

a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.

25 Srdce mění tvář člověka

buď k dobrému, nebo ke zlému.

26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi,

ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.

Sírachovec, kapitola 14

1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy

a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.

2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí

a kdo neztratil naději.

3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému

a nač je majetek závistivci?

4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné,

a jeho poklady prohýří cizí.

5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý?

Nebude mít radost ani ze svého majetku.

6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě;

v tom je odplata za jeho špatnost.

7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl,

ale nakonec ukáže svou špatnost.

8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem,

odvrací tvář a lidi přehlíží.

9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu

a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.

10 Zlé oko závidí i chléb

a vidí nouzi na svém stole.

11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru,

přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.

12 Pamatuj, že smrt nepočká

a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.

13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli

a podle svých možností mu s ochotou dávej.

14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den,

a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.

15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému

a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?

16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti,

vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.

17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv;

od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“

18 Jako listí rašící na košatém stromu,

kde jedno opadá a druhé vypučí,

je stejné i pokolení z masa a krve;

jedno skonává, zatímco druhé se rodí.

19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí,

a kdo na něm pracoval, odejde s ním.

20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti

a rozumu užívá k přemýšlení,

21 který v nitru promýšlí její cesty

a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.

22 Vyjdi za ní jako stopař

a číhej na jejích cestách!

23 Kdo nahlíží do oken moudrosti

a u jejích dveří naslouchá,

24 kdo se utáboří blízko jejího domu,

kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí

25 a těsně u ní postaví svůj stan,

ten spočine v přístřeší dobra,

26 svěří své děti do její ochrany,

bude nocovat pod jejími větvemi,

27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.