Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 383. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Sírachovec, kapitola 13
1 Kdo se dotýká smůly, umaže se,
a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
2 Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej,
a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám.
Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle?
Sotva na něj narazí, rozbije se.
3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky,
chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem,
ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe
a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou.
Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě,
bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností,
dokud tě jaksepatří neožebračí,
aby se ti nakonec vysmál.
Když tě později uvidí, přejde kolem tebe
a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
8 Dej pozor a nedej se svést,
abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky,
a s tím větším naléháním tě bude zvát.
10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán,
ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným
a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům;
neboť svým povídáním tě bude zkoušet,
a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
12 Je nemilosrdný a nedrží slovo,
nezastaví se ani před týráním a vězněním.
13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor,
neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se,
celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
15 Každý živočich miluje sobě podobného
a každý člověk svého bližního.
16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu
a člověk přilne k sobě rovnému.
17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem?
Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
18 Jak může být mír mezi hyenou a psem?
A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli
a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
20 Pyšný si oškliví poníženost
a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel,
upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků,
a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho.
Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou,
a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou,
a co řekne, vynášejí až do nebe.
Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“
A když zakopne, ještě ho postrčí.
24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích,
a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
25 Srdce mění tvář člověka
buď k dobrému, nebo ke zlému.
26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi,
ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.
Sírachovec, kapitola 14
1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy
a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí
a kdo neztratil naději.
3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému
a nač je majetek závistivci?
4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné,
a jeho poklady prohýří cizí.
5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý?
Nebude mít radost ani ze svého majetku.
6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě;
v tom je odplata za jeho špatnost.
7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl,
ale nakonec ukáže svou špatnost.
8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem,
odvrací tvář a lidi přehlíží.
9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu
a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
10 Zlé oko závidí i chléb
a vidí nouzi na svém stole.
11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru,
přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
12 Pamatuj, že smrt nepočká
a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli
a podle svých možností mu s ochotou dávej.
14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den,
a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému
a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti,
vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv;
od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
18 Jako listí rašící na košatém stromu,
kde jedno opadá a druhé vypučí,
je stejné i pokolení z masa a krve;
jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí,
a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti
a rozumu užívá k přemýšlení,
21 který v nitru promýšlí její cesty
a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
22 Vyjdi za ní jako stopař
a číhej na jejích cestách!
23 Kdo nahlíží do oken moudrosti
a u jejích dveří naslouchá,
24 kdo se utáboří blízko jejího domu,
kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
25 a těsně u ní postaví svůj stan,
ten spočine v přístřeší dobra,
26 svěří své děti do její ochrany,
bude nocovat pod jejími větvemi,
27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Kdo se dotýká smůly, umaže se,
a kdo vyhledává společenství nadutce, připodobní se mu.
2 Břemeno, které je nad tvé síly, nezvedej,
a nespolčuj se s bohatším a silnějším, než jsi sám.
Cožpak vydrží hliněná nádoba vedle kovového kotle?
Sotva na něj narazí, rozbije se.
3 Boháč spáchá křivdu a přidává k ní urážky,
chudák aby se za utrpěnou křivdu ještě omlouval.
4 Dokud jsi boháčovi k užitku, projevuje o tebe zájem,
ale jakmile se octneš v nouzi, nezná tě.
5 Pokud něco vlastníš, přiživuje se u tebe
a ožebračí tě, sám se však o nic nepřičiní.
6 Když bude od tebe něco potřebovat, začne s přetvářkou.
Bude se na tebe usmívat a tvářit se povzbudivě,
bude s tebou úlisně mluvit a ptát se: „Nepotřebuješ něco?“
7 Bude tě zahanbovat svou pohostinností,
dokud tě jaksepatří neožebračí,
aby se ti nakonec vysmál.
Když tě později uvidí, přejde kolem tebe
a bude nad tebou jen potřásat hlavou.
8 Dej pozor a nedej se svést,
abys pro svou hloupost nezažil ponížení.
9 Když tě k sobě pozve vladař, dělej okolky,
a s tím větším naléháním tě bude zvát.
10 Nevnucuj se a nebudeš odehnán,
ale ani se příliš nedrž zpátky, aby se na tebe nezapomnělo.
11 Nechtěj mluvit s mocným jako se sobě rovným
a nedůvěřuj jeho vemlouvavým slovům;
neboť svým povídáním tě bude zkoušet,
a čím více se bude usmívat, tím hlouběji tě bude provrtávat pohledem.
12 Je nemilosrdný a nedrží slovo,
nezastaví se ani před týráním a vězněním.
13 Chraň se ho a dávej si dobrý pozor,
neboť se pohybuješ na pokraji záhuby.
14 Uslyšíš-li to ve spánku, probuď se,
celým svým životem miluj Hospodina a vzývej ho pro svou spásu.
15 Každý živočich miluje sobě podobného
a každý člověk svého bližního.
16 Všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu
a člověk přilne k sobě rovnému.
17 Jak může být vlk ve spolku s beránkem?
Stejně tak je tomu s hříšníkem a zbožným.
18 Jak může být mír mezi hyenou a psem?
A jak mohou žít spolu v míru bohatý a chudý?
19 V pustině jsou kořistí lvů divocí osli
a podobně pastvou boháčů jsou chudáci.
20 Pyšný si oškliví poníženost
a stejně tak si boháč oškliví chudáka.
21 Když zakolísá bohatý, najde podporu u přátel,
upadne-li ubožák, přátelé ho ještě odkopnou.
22 Když boháč zavrávorá, podepře ho mnoho pomocníků,
a když prořekne, co nemá říkat, ospravedlní ho.
Když však chudý zavrávorá, ještě ho napadnou,
a když mluví rozumně, nepopřejí mu sluchu.
23 Boháč jen promluví, a všichni hned zmlknou,
a co řekne, vynášejí až do nebe.
Chudák promluví, a už se ptají: „Co je to za člověka?“
A když zakopne, ještě ho postrčí.
24 Bohatství je dobré, pokud na něm nelpí hřích,
a chudoba je špatná jen v ústech svévolníků.
25 Srdce mění tvář člověka
buď k dobrému, nebo ke zlému.
26 Veselá tvář je znamením srdce, které se obírá dobrými věcmi,
ale vymýšlet přísloví vyžaduje úporné přemýšlení.
1 Blaze člověku, který se neprohřešil svými ústy
a nezakusil trýzeň zármutku pro své hříchy.
2 Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí
a kdo neztratil naději.
3 Skrblíkovi není bohatství k ničemu dobrému
a nač je majetek závistivci?
4 Kdo hromadí a sám sobě utrhuje, hromadí pro jiné,
a jeho poklady prohýří cizí.
5 Kdo je na sebe zlý, na koho bude dobrý?
Nebude mít radost ani ze svého majetku.
6 Není horšího člověka než ten, kdo nepřeje sám sobě;
v tom je odplata za jeho špatnost.
7 I když udělá něco dobrého, udělá to proto, že se zapomněl,
ale nakonec ukáže svou špatnost.
8 Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem,
odvrací tvář a lidi přehlíží.
9 Oko chamtivce nemá dost na svém podílu
a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou.
10 Zlé oko závidí i chléb
a vidí nouzi na svém stole.
11 Synu, když něco máš, využij to k vlastnímu dobru,
přitom však Hospodinu přinášej oběti, jak se sluší.
12 Pamatuj, že smrt nepočká
a smlouva s podsvětím ti nebyla odhalena.
13 Dříve než skonáš, prokazuj dobro příteli
a podle svých možností mu s ochotou dávej.
14 Nezbavuj se dobrodiní, které ti nabízí den,
a díl toho, po čem právem toužíš, ať tě nemine.
15 Cožpak nezanecháš plody své námahy jinému
a což nebudou výsledky tvé dřiny rozděleny losem?
16 Dávej i ber, dopřávej si podle chuti,
vždyť v podsvětí žádné rozkoše nenajdeš.
17 Všechno tvorstvo zvetší jako oděv;
od věků platí výrok: „Určitě zemřeš.“
18 Jako listí rašící na košatém stromu,
kde jedno opadá a druhé vypučí,
je stejné i pokolení z masa a krve;
jedno skonává, zatímco druhé se rodí.
19 Každé lidské dílo podléhá rozpadu a pomíjí,
a kdo na něm pracoval, odejde s ním.
20 Blaze člověku, který hloubá o moudrosti
a rozumu užívá k přemýšlení,
21 který v nitru promýšlí její cesty
a uvažuje nad tím, co v sobě skrývá.
22 Vyjdi za ní jako stopař
a číhej na jejích cestách!
23 Kdo nahlíží do oken moudrosti
a u jejích dveří naslouchá,
24 kdo se utáboří blízko jejího domu,
kdo zarazí stanový kolík u jejích zdí
25 a těsně u ní postaví svůj stan,
ten spočine v přístřeší dobra,
26 svěří své děti do její ochrany,
bude nocovat pod jejími větvemi,
27 chráněn proti žáru, a spočine v její slávě.