ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 396. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Sírachovec, kapitola 44

1 Nuže, chvalme slavné muže,

otce všech našich pokolení.

2 Mnohou slávu vyjevil Hospodin skrze ně,

a odkryl svou vznešenost v každém věku.

3 Panovali ve svých královstvích,

muži proslulí svou mocí;

udíleli rady pro své znalosti

a byli nositeli zvěsti pro svůj prorocký dar.

4 Vedli lid svými radami,

znalostí zákonů napsaných pro lidi,

moudrými slovy své výchovy.

5 Vymýšleli nápěvy písní a psali výpravné básně.

6 Byli to muži bohatí, obdaření silou,

kteří pokojně žili ve svých příbytcích.

7 Ti všichni byli váženi u svých současníků

a za svého života byli předmětem chlouby.

8 Někteří z nich nechali po sobě jméno,

které hlásá jejich chválu.

9 Po jiných není ani památky; jsou mrtví,

jako by nikdy nebyli žili,

jako by se nikdy nebyli narodili,

a stejně tak jejich děti.

10 Ale nebudou zapomenuty spravedlivé činy mužů,

jimž se dostalo milosrdenství.

1 Zůstanou s jejich potomstvem jako dobré dědictví dalším jejich potomkům.

12 Jejich potomstvo setrvává v ustanoveních smlouvy a díky jim i jejich děti.

13 Jejich potomstvo zůstane až navěky

a jejich sláva nebude vyhlazena.

14 Jejich těla byla v pokoji pohřbena,

ale jejich jméno žije v dalších pokoleních.

15 Lidé si budou vypravovat o jejich moudrosti

a jejich chválu bude opěvovat shromáždění.

16 Henoch se líbil Bohu

a byl přenesen do nebes jako příklad účinného pokání pro všechna pokolení.

17 Noe byl shledán zcela spravedlivým,

a proto se v době Božího hněvu stal výkupným.

Kvůli němu byl na zemi ponechán zbytek lidí, když nastala potopa.

18 Ustanoveními věčné smlouvy bylo mu potvrzeno,

že potopou už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo.

19 Abraham je veliký otec mnoha pronárodů,

nikdo mu nebyl rovný v slávě.

20 Zachovával zákon Nejvyššího,

který s ním uzavřel společenství smlouvy.

Na svém těle potvrdil smlouvu

a ve zkoušce byl shledán věrným.

21 Proto mu Bůh potvrdil přísahou,

že v jeho potomstvu budou požehnány pronárody,

že ho učiní početným, jako je prach země,

a jako hvězdy že vyvýší jeho potomstvo

a dá jim dědictví od moře k moři,

od Řeky až do posledních končin země.

22 Také Izákovi dal stejný příslib kvůli jeho otci Abrahamovi.

23 Požehnání všem lidem i smlouvu přenesl pak na Jákobovu hlavu.

Přiznal se k němu ve svých požehnáních

a dal mu zemi jako dědictví: rozdělil ji na části

a ty pak přidělil dvanácti kmenům.

Sírachovec, kapitola 45

1 A dal z něho vzejít muži milosrdnému,

který získal milost v očích všech lidí

a Bohem i lidmi byl milován,

Mojžíšovi, jehož památka je požehnaná.

2 Ve slávě ho postavil na roveň svatým

a učinil ho mocným, že se ho nepřátelé báli.

3 Jeho slovy zastavil zlá znamení,

oslavil ho před králi;

dal mu přikázání pro jeho lid

a ukázal se mu ve své slávě.

4 Pro jeho věrnost a pokoru ho posvětil,

vyvolil si ho ze všech lidí.

5 Dal mu slyšet svůj hlas,

uvedl ho do oblaku

a tváří v tvář mu zjevil přikázání

, zákon života a poznání,

aby Jákoba naučil smlouvě a Izraele Božím soudům

. 6 Árona, jeho bratra z kmene Lévi, svatého, povýšil,

aby mu byl podobný.

7 Uzavřel s ním věčnou smlouvu

a udělil mu kněžství v lidu;

oblažil jej důstojností a opásal ho rouchem slávy.

8 Oděl ho v dokonalost hodnou chlouby

a podepřel ho znaky moci: spodky

a řízou s nárameníkem.

9 Koldokola ho ověsil granátovými jablky

a četnými zlatými zvonečky,

aby zněly při jeho chůzi

a jejich zvuk aby bylo slyšet v chrámě jako připomínku synům jeho lidu.

10 Oděl ho posvátným oděvem v barvě modré

a nachové, ozdobeným výšivkami ze zlata a purpuru,

dále náprsníkem Božích rozhodnutí s losy zjevujícími pravdu,

jenž byl z šarlatu utkán umělcem.

11 Opatřil jej vzácnými kameny,

na nichž byly rytiny jako na pečetním prstenu

, kameny do zlata zasazenými, d

ílem to kamenorytce, s nápisem vyrytým na připomínku,

po jednom pro každý kmen Izraele.

12 Dal mu zlatou čelenku na turbanu,

znak zpečeťující jeho posvěcení,

chloubu jeho cti,

velkolepé dílo, umělecky zdobené, okouzlení pro oči.

13 Nic tak krásného předtím nebylo;

až na věky se nikdo cizí nebude tak oblékat

kromě jeho synů a jeho dalších potomků.

14 Jeho zápalné oběti se trvale budou přinášet dvakrát denně.

15 Mojžíš jej uvedl v úřad a pomazal ho svatým olejem.

Dostalo se mu toho na znamení věčné smlouvy,

jemu i jeho potomstvu, dokud nebe bude nebem,

aby sloužil Bohu a vykonával kněžský úřad

a žehnal svému lidu ve jménu Hospodinově.

16 Vyvolil ho ze všech lidí,

aby v oběť Hospodinu přinášel kadidlo s jeho příjemnou vůní jako připomínku

a aby konal smírčí obřady za svůj lid.

17 Ve svých přikázáních mu dal moc vynášet právní rozhodnutí,

učit Jákoba svědectvím

a osvítit Izraele Zákonem.

18 Povstali proti němu protivníci

a na poušti se proti němu žárlivě spikli,

Dátan a Abíram se svými spřeženci a Kórachova sebranka,

všichni rozpáleni vztekem.

19 Hospodin to uviděl a nelíbilo se mu to,

proto byli zahubeni jeho planoucím hněvem.

Použil proti nim zázraku a zničil je plamenem svého ohně.

20 Áronovi však přidal slávy a dal mu zvláštní dědictví:

Vyhradil mu podíl z prvotin raných plodů;

jim jako prvním zaopatřil chléb do sytosti.

21 Vždyť jedí i oběti Hospodinovy,

které dal Áronovi a jeho potomstvu.

22 Avšak v zemi svého lidu nebude dědit ani nebude mít podíl mezi lidem,

neboť Hospodin sám je jeho podílem a dědictvím.

23 Pinchas, syn Eleazarův, je pořadím třetí v slávě pro svou horlivost v bázni před Hospodinem,

a protože vytrval, když se lid vzbouřil,

v dobrotě své duše pohotově vykonával za Izraele smírčí obřady.

24 Proto s ním byla uzavřena smlouva pokoje,

aby stál v čele svatyně i svého lidu,

aby jemu i jeho potomstvu zůstala vznešenost kněžství navěky.

25 Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Judova,

přechází královské dědictví na jediného syna,

dědictví Áronovo i na jeho potomstvo.

26 Ať Hospodin dá vašim srdcím moudrost,

abyste spravedlivě soudili jeho lid;

ať nevymizí, co bylo při nich dobrého,

a svou slávu ať předají budoucím pokolením.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.