ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 397. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Sírachovec, kapitola 46

1 Udatný v boji byl Jozue, syn Núnův,

Mojžíšův nástupce v proroctvích.

Už svým jménem se stal velikým zachráncem vyvolených Božích:

potrestal nepřátele, kteří je napadli,

a Izraele uvedl do jeho dědictví.

2 Jak se proslavil, když pozdvihl pravici

a vytasil meč proti městům!

3 Kdo před ním kdy tak stál?

Vždyť vedl Hospodinovy boje.

4 Což nebylo na pokyn jeho ruky zastaveno slunce

a jeden den nebyl jako dva?

5 Vzýval nejvyššího Panovníka,

když ho ze všech stran tísnili nepřátelé,

a veliký Hospodin ho vyslyšel;

zasáhl mohutnou sprškou kamenného krupobití.

6 Rozpoutal válku proti cizímu pronárodu

a na bétchorónské stráni rozdrtil protivníky,

aby pronárody poznaly jeho plnou výzbroj,

a uvědomily si, že svou válku vede před Hospodinem.

7 Poslušně následoval Panovníka.

Už za dnů Mojžíšových prokazoval milosrdenství,

on i Káleb, syn Jefunův,

když stáli před shromážděním,

když odvraceli lid od hříchu

a umlčovali jeho zlobné reptání.

8 Ti dva byli zachráněni z počtu šesti set tisíc bojovníků,

aby je dovedli do jejich dědictví,

do země oplývající mlékem a medem.

9 Kálebovi dal Hospodin sílu,

a ta mu zůstala až do stáří,

aby vystoupil na výšiny zaslíbené země,

jež jeho potomstvo dostalo za dědičný podíl,

10 aby všichni synové Izraele viděli,

že je dobré následovat Hospodina.

11 Také soudcové, v pořadí jak jsou jejich jména uvedena,

se svým srdcem nezpronevěřili

a neodvrátili od Hospodina;

za to si zaslouží, aby jejich památka byla požehnaná.

12 Jejich kosti ať vypučí tam, kde odpočívají,

a jméno těch, kteří došli slávy,

ať se obnovuje v synech.

13 Samuel, milovaný Hospodinem,

prorok Hospodinův, zřídil království

a pomazal vládce nad jeho lidem.

14 Soudil pospolitost podle Hospodinova zákona,

a Hospodin shlédl na Jákoba.

15 Pro svou věrnost byl uznán za proroka,

v jeho řečech se prokázalo, že se drží věrně vidění.

16 Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran,

vzýval Panovníka Hospodina a obětoval sajícího beránka.

17 Tu zahřměl z nebe Hospodin,

v mohutné ozvěně dal zaznít svému hlasu

18 a potřel vůdce Týřanů

i všechny vládce Pelištejců.

19 Dříve než mu nastal čas věčného spánku,

dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným:

„Nikomu jsem nikdy nevzal majetek, ba ani jeho opánky.“

A nikdo ho neobžaloval.

20 Prorokoval i poté, co zesnul,

a předpověděl králi jeho konec;

pozdvihl ze země svůj prorocký hlas,

aby vyhladil nepravost lidu.

Sírachovec, kapitola 47

1 Po něm povstal Nátan,

aby se stal prorokem za vlády Davidovy.

2 Jako se tuk odděluje od pokojné oběti,

tak i David od synů Izraele.

3 Se lvy si hrál jako s kůzlaty

a s medvědy jako s beránky.

4 Což ve svém mládí nezabil obra

a nezbavil lid pohany,

když napřáhl ruku s kamenem v praku

a srazil pyšného Goliáše?

5 Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího,

a ten dal jeho pravici sílu,

aby zdolal onoho válečníka zkušeného v boji

a vyvýšil roh svého lidu.

6 Tak ho oslavovali jako vítěze nad desetitisíci,

vzdávali mu chválu, svolávali na něho Hospodinova požehnání,

když byl ozdoben korunou slávy;

7 to všechno proto, že potřel nepřátele vůkol

a rozdrtil nápor Pelištejců;

srazil jejich roh, jak je tomu až do dnešního dne.

8 Při každém svém činu velebil Svatého, Nejvyššího,

a oslavoval jej.

Celým svým srdcem zpíval žalmy

a miloval toho, kdo je jeho tvůrcem.

9 Ustanovil zpěváky při oltáři,

aby z jejich úst zněly libé písně.

10 Svátkům dodal lesk

a slavnostní chvíle vybavil dokonalou nádherou,

aby bylo při nich oslavováno svaté jméno Boží

a aby svatyně od časného rána zvučela chválou.

11 Hospodin prominul jeho hříchy

a na věky vyvýšil jeho roh;

obdařil ho královskou smlouvou

a trůnem slávy v Izraeli.

12 Jeho nástupcem se stal syn rozumný,

který díky svému otci žil v bezpečí.

13 Šalomoun kraloval v pokojných časech.

Bůh mu dopřál klid zbraní na všech stranách,

aby mohl vystavět dům jeho jménu

a zbudovat svatyni trvající na věky.

14 „Jak jsi byl již ve svém mládí moudrý,

jako řeka naplněn prozíravostí!

15 Tvá duše obsáhla celou zemi,

naplnil jsi ji podobenstvími a jinotaji.

16 Daleko na ostrovy proniklo tvé jméno

a byl jsi milován pro svůj pokoj.

17 Tvé písně, přísloví, podobenství

a tvé odpovědi uváděly v úžas celý svět.

18 Ve jménu Hospodina, Boha,

který se nazývá Bůh Izraele,

nashromáždil jsi zlata jako cínu

a stříbra sis opatřil tolik jako olova.

19 Měl jsi však slabost pro ženy

a dovolil jsi jim, aby vládly tvým tělem.

20 Poskvrnil jsi tak svou slávu

a způsobil úhonu svému potomstvu;

přivolal jsi Boží hněv na své děti

a zavinil, že bolestně truchlily nad tvou pošetilostí.“

21 Vladařství se rozdvojilo,

z Efrajima vzešlo vzdorokrálovství.

22 Hospodin však nechtěl zanechat svého milosrdenství,

nechtěl, aby zaniklo něco z jeho slov,

nechtěl vyhladit potomky svého vyvoleného

a zničit potomstvo toho, který ho miloval.

Jákobovi nechal zbytek lidu,

odnoži z Davidova kořene dal přežít.

23 Když Šalomoun ulehl ke svým otcům,

zanechal po sobě ze svého potomstva

vtělenou lidskou nedovtipnost, hlupáka Rechabeáma,

který svým mdlým rozhodováním vyvolal odpor lidu.

24 Potom Jarobeám, syn Nebatův, svedl Izraele k hříchu

a Efrajima zavedl na cestu hříšnosti.

Jejich hříchy se natolik rozmnožily,

že byli vyhnáni ze své země.

25 Vyhledávali kdejakou zvrácenost,

až je stihl trest.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.