ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 401. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Kazatel, kapitola 3

1 Všechno má určenou chvíli

a veškeré dění pod nebem svůj čas:

2 Je čas rození i čas umírání,

čas sázet i čas trhat;

3 je čas zabíjet i čas léčit,

čas bořit i čas budovat;

4 je čas plakat i čas smát se,

čas truchlit i čas poskakovat;

5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,

čas objímat i čas objímání zanechat;

6 je čas hledat i čas ztrácet,

čas opatrovat i čas odhazovat;

7 je čas roztrhávat i čas sešívat,

čas mlčet i čas mluvit;

8 je čas milovat i čas nenávidět,

čas boje i čas pokoje.

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje,

ze všeho svého pachtění?

10 Viděl jsem lopotu,

kterou Bůh uložil lidským synům,

a tak se lopotí.

11 On všechno učinil krásně a v pravý čas,

lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,

jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího,

než se radovat a konat v životě dobro.

13 A tak je tomu s každým člověkem:

to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí,

je dar Boží.

14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky;

nic k tomu nelze přidat

ani z toho ubrat.

A Bůh to učinil,

aby lidé žili v bázni před ním.

15 Co se děje, bylo odedávna,

a co bude, i to bylo;

a Bůh vyhledá, co zašlo.

16 Dále jsem pod sluncem viděl:

na místě práva – svévole,

na místě spravedlnosti – svévole.

17 Řekl jsem si v srdci:

Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh,

nastane čas soudu nad vším děním,

nad vším, co se koná.

18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. 19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.

20 Vše spěje k jednomu místu,

všechno vzniklo z prachu

a vše se v prach navrací.

21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru

a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?

22 Shledal jsem, že není nic lepšího,

než když se člověk raduje z toho, co koná,

neboť to je jeho podíl.

Kdo mu dá nahlédnout,

co se stane po něm?

Kazatel, kapitola 4

1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk,

který se pod sluncem děje.

Hle, slzy utiskovaných,

a oni jsou bez utěšitele,

jejich utiskovatelé mají v rukou moc,

a oni jsou bez utěšitele.

2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli,

více nežli živé, kteří ještě žijí.

3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není

a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.

4 Viděl jsem též všechno pachtění

i vše, co prospěšného se koná,

a jak přitom jeden na druhého žárlí.

Také to je pomíjivost a honba za větrem.

5 Hlupák skládá ruce v klín

a užírá se.

6 Lepší na dlaň odpočinku

než hrstě plné pachtění a honby za větrem.

7 A znovu jsem pohleděl,

jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

8 Někdo je sám a nikoho nemá,

ani syna ani bratra,

a všechno jeho pachtění nebere konce,

jeho oko se bohatství nenasytí.

„Pro koho se pachtím

a sám se připravuji o pohodlí?“

Také to je pomíjivost a úmorná lopota.

9 Lépe dvěma než jednomu,

mají dobrou mzdu ze svého pachtění.

10 Upadne-li jeden,

druh jej zvedne.

Běda samotnému, který upadne;

pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

11 Také leží-li dva pospolu,

je jim teplo;

jak se má však zahřát jeden?

12 Přepadnou-li jednoho,

postaví se proti nim oba.

A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

13 Lepší nuzný moudrý chlapec

než starý král, ale hloupý,

který nedovede přijmout poučení.

14 Vyšel z vězení a stal se králem,

narodil se jako chuďas a došel království.

15 Shledal jsem, že všichni živí,

ti, kdo chodí pod sluncem,

byli při tom druhém,

při chlapci, jenž nastoupil po něm.

16 Nesčetný byl všechen lid,

jemuž byl v čele,

ale radovat se z něho nebude už příští pokolení

. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.

17 Dej si pozor na každý krok,

když jdeš do Božího domu.

Pohotovější buď k slyšení

než k přinášení obětí jak hlupáci;

ti ani nevědí, že činí něco zlého.

Kazatel, kapitola 5

1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci,

když máš pronést slovo před Bohem;

vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi,

tak ať jsou nemnohá tvá slova.

2 Po mnohé lopotě přichází sen;

hlupák se ozývá mnoha slovy.

3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem,

splň jej bez meškání,

neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení

. Co slíbíš, to splň!

4 Lépe je, když neslibuješ,

než když slíbíš a nesplníš.

5 Nedovol svým ústům,

aby svedla ke hříchu tvé tělo,

neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“

Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl,

a zničit dílo tvých rukou?

6 Kde mnoho snů,

tam samá pomíjivost,

samá prázdná slova.

Ty se však boj Boha!

7 Uvidíš-li, že je v kraji chudý utiskován,

že je znásilňováno právo a spravedlnost,

nediv se té zvůli;

vyšší hlídá vysokého

a nad nimi jsou ještě vyšší.

8 Ale při tom všem vydává země užitek,

vždyť pole slouží i králi.

9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí,

kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti.

Také to je pomíjivost.

10 Když se rozmnožuje jmění,

množí se i příživníci.

Jaký prospěch z toho mívá vlastník?

Ledaže se na to může dívat.

11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje,

ať jí málo nebo mnoho,

ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.

12 Je zlý neduh,

který jsem pod sluncem viděl:

vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.

13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít

a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.

14 Jako vyšel z života své matky,

nahý zase odchází, jak přišel,

a za svoje pachtění si nic neodnese,

ani co by se do ruky vešlo.

15 A také to je zlý neduh:

Každý odejde, jak přišel;

jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě,

a takového hoře, nemoci a hněvu!

17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. 18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.

19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života,

protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.