ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 407. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

2. Tesalonickým, Úvod k 2. listu Tesalonickým (Soluňanům)

1. Problematika autorství

Pavlovo autorství 2 Sol bylo od počátku církve uznáváno (Irenej, Muratoriho fragment). Teprve začátkem 19. století se objevily první pochybnosti o Pavlově autorství 2 Sol. Hlavní problém spočívá ve vzájemném vztahu 2 Sol k 1 Sol. Literární závislost 2 Sol na 1 Sol je považována za hlavní argument pseudoepigrafického charakteru 2 Sol. Na pseudoepigrafický charakter 2 Sol poukazuje rovněž rozdílné chápání eschatologie (srov. 1 Sol 4,13-18; 5,1-11 s 2 Sol 2,1-12; 1,5-10). Eschatologie 1 Sol se vyznačuje bezprostředním očekáváním příchodu (paruzie) Páně. V 2 Sol 2,2 se autor staví proti tvrzení, že by den Páně měl už nastat, což neodpovídá 1 Sol. V 1 Sol 4,13-18 stojí ve středu pozornosti příchod Páně a odchod věřících (uchvácení věřících v oblacích vzhůru vstříc Pánu). Cílem eschatologického dění se jeví skutečnost „být s Pánem“ (1 Sol 4,17). Zcela jiný průběh nabízí 2 Sol 2,1-12. Před příchodem Páně musí se objevit „člověk nepravosti, syn zatracení“ (2 Sol 2,3), který vystoupí proti Bohu (2 Sol 2,4). Úplná epifanie tohoto Božího soupeře má sice teprve nastat (2 Sol 2,6n), avšak již nyní skrytě působí a disponuje nevěřícími lidmi. Tento odpůrce bude v den paruzie zničen Kristem. Oddálení paruzie a vystoupení eschatologického soupeře zásadně odlišuje 2 Sol 2,1-12 od 1 Sol 4,13-18; 5,1-11. Zatímco 1 Sol 5,1 odmítá vypočítávání doby příchodu Páně, v 2 Sol 2,1-12 se objevuje eschatologický postup, který nejen připouští pozorování a kalkulaci, ale je přímo vyžaduje. Při projednávání eschatologické otázky Pavel staví vždy do středu pozornosti zjevení vzkříšeného Krista (srov. 1 Sol 4,16; 1 Kor 15,23). Eschatologie 2 Sol však nalézá své centrum ve zničení Antikrista.
V dnešní době většina autorů pokládá 2 Sol za deuteropavlovský a na základě eschatologie obsažené v textu (srov.        2 Petr 3,1-13) odhadují dobu napsání koncem 1. století po Kr. v Malé Asii nebo v Makedónii.
 
2. Struktura a obsah
1.       Začátek listu (1,1-12)
1.1.         Preskript (1,1-2)
1.2.         Díkůvzdání a modlitba (1,3-12)
a)   Díkůvzdání za víru a vzájemnou lásku (1,3-4)
b)   Boží soud a Ježíšova paruzie (1,5-10)
c)   Prosba za soluňskou komunitu (1,11-12)
2.       Dogmatická část: „den Páně“ (2,1-12)
2.1.         Téma: den Páně není blízko (2,1-2)
2.2.         Před koncem se objeví člověk nepravosti (2,3-5)
2.3.         Tajemná překážka (2,6-7)
2.4.         Zničení člověka nepravosti a všech jeho přívrženců (2,8-12)
3.       Parenetická část: Napomenutí a poučení (2,13-3,15)
3.1.         Díkůvzdání za vyvolení obce (2,13-14)
3.2.         Napomenutí k vytrvalosti (2,15-17)
3.3.         Prosba o modlitbu (3,1-5)
3.4.         Varování před zahálčivým životem (3,6-12)
3.5.         Napomenutí ke kázni (3,13-15)
4.       Závěr listu (5,23-28)
4.1.         Pozdrav pokoje (3,16)
4.2.         Eschatokol (3,17-18)
 
3. Poselství listu
Nynější utrpení, která musí přestát křesťané, nejsou znamením vzpoury zlých mocností, která je podle apokalyptického pojetí předehrou konce, ale jsou spíše účinkem neblahé přítomnosti zla v historii lidstva. Věřící se tedy mají učit očekávat s trpělivostí příchod Krista tím, že se budou aktivně účastnit na životě ve společnosti a vydělávat si prostředky k životu vlastní prací (3,5-15) a tak následovat příklad apoštola Pavla.
 
4. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
O. Knoch, První a druhý list Soluňanům, MSKNZ, 12, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček
 

 

2. Tesalonickým, kapitola 1

1 Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu, našem Otci, a v Pánu Ježíši Kristu. 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista.

3 Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší. 4 Proto jsme na vás hrdi v církvích Božích, neboť vaše víra je vytrvalá v každém pronásledování a útisku, které snášíte: 5 to je předzvěst spravedlivého soudu Božího. Tak se stanete hodnými Božího království, pro něž trpíte. 6 A je spravedlivé, že Bůh všem, kteří vás utiskují, odplatí útiskem, 7 a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, 8 aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. 9 Jejich trestem bude věčná záhuba ‚daleko od Pána a slávy jeho moci‘, 10 až v onen den přijde, aby byl oslaven svým lidem a veleben těmi, kdo uvěřili; také vy jste uvěřili našemu svědectví.

11 Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry. 12 Tak bude oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

2. Tesalonickým, kapitola 2

1 Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, 2 abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. 3 Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. 4 Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. 5 Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? 6 Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. 7 Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. 8 A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem. 9 Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky 10 a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. 11 Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. 12 Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.

13 Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu, 14 abyste měli účast na slávě našeho Pána Ježíše Krista; k tomu vás povolal naším evangeliem. 15 Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. 16 Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, 17 nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.

2. Tesalonickým, kapitola 3

1 A tak, bratří, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás 2 a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. Neboť ne všichni věří. 3 Ale Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého. 4 Spoléháme na vás v Pánu, že konáte a budete konat, co přikazujeme. 5 A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.

6 Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. 7 Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli 8 ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. 9 Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. 10 Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! 11 Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12 Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. 13 Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání.

14 Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. 15 Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra.

16 Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi.

17 Pozdrav je psán mou, Pavlovou rukou. Tím je ověřen každý můj dopis, tak vždy píšu. 18 Milost Pána našeho Ježíše Krista s vámi se všemi.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.