ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 411. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Jób, kapitola 10

1 Život mě omrzel,

dám teď volný průchod svému lkání,

budu mluvit v hořkosti své duše.

2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej,

dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.

3 K čemu je ti dobré, že mě týráš?

Zprotivil se ti výtvor tvých rukou,

že dáváš zářit záměrům svévolníků?

4 Cožpak máš tělesné oči,

což se díváš stejně jako člověk?

5 Jsou tvoje dny jako dny člověka,

léta tvá jako dny muže,

6 že vyhledáváš můj přečin

a že pátráš po mém hříchu? 7

Vždyť víš, že svévolník nejsem

a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.

8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy,

a teď najednou mě hubíš.

9 Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu

a že mě obracíš v prach.

10 Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko

a jako sýr nenechal srazit?

11 Přioděl jsi mě kůží a masem,

propletls mě šlachami a kostmi,

12 nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život

a tvůj dohled střežil mého ducha.

13 Ale ve svém srdci ukryls toto

– bylo to tvým úmyslem, to vím – :

14 že proti mně budeš ve střehu, jestliže zhřeším,

že nenecháš bez trestu můj přečin.

15 Běda mně, kdybych byl svévolně jednal!

Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám,

hanbou přesycen vidím své pokoření.

16 Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil,

svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.

17 Stavěl bys proti mně nové svědky,

stupňoval své roztrpčení na mě,

vystřídaly by se u mne celé voje.

18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna!

Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.

19 Byl bych, jako bych nikdy nebyl,

byl bych nesen ze života matky k hrobu.

20 Což není mých dnů tak málo?

Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

21 dřív než půjdu tam, odkud návratu není,

do země temnot a šeré smrti,

22 do země temné jak mračno,

do šera smrti, kde není řádu,

kde záblesk svítání je jako mračno.“

Jób, kapitola 11

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi?

Má mluvka být v právu?

3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet?

Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?

4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí,

jsem před tebou čistý.‘

5 Jen kdyby Bůh promluvil

a otevřel rty proti tobě,

6 prozradil by ti taje moudrosti:

dvojnásobný trest k záchraně vede.

Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.

7 Dokážeš vystihnout Boha

či obsáhnout dokonalost Všemocného,

8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat?

Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?

9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.

10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.

12 Může tupec dostat rozum?

Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

13 Jestliže teď napravíš své srdce

a vztáhneš své ruce k Bohu,

14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností,

nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny,

budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,

16 zapomeneš na trápení,

bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.

17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne,

chmury obrátí se v jitro.

18 Doufej, naděje ti kyne,

pohleď, budeš uléhat v bezpečí.

19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí,

získat tebe budou si přát mnozí,

20 kdežto svévolníkům vypoví zrak,

ztratí útočiště,

jejich nadějí je: vydechnout duši.“

Jób, kapitola 12

1 Jób na to odpověděl:

2 „Vy jste vskutku ten pravý lid,

s vámi vymře moudrost!

3 Ale já mám také rozum jako vy,

nejsem zpozdilejší než vy;

kdopak tohle neví?

4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli,

jemuž Bůh odpoví, když volá;

v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.

5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě,

sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!

6 Stany zhoubců zůstávají nerušené,

v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha,

i ten, kdo chce Boha mít v své moci.

7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě,

nebeského ptactva, ono ti to poví,

8 poučí tě i křoviska země,

mořské ryby vyprávět ti budou.

9 Kdo z nich všech by nevěděl,

že ruka Hospodinova to učinila

10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije,

duch každého lidského tvora.

11 Zda nezkouší ucho slova

jako patro ochutnává pokrm?

12 Což jen u kmetů je moudrost

a rozumnost pouze v dlouhém věku?

13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla,

u něho je rozvaha i rozum.

14 Co rozboří, nikdo nezbuduje,

zavře dveře za někým a otevřít je nelze.

15 Když zadrží vody, přijde sucho,

když je vypustí, pak podvracejí zemi.

16 U něho je moc i pohotová pomoc,

patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.

17 Rádce odvádí vysvlečené,

ze soudců činí ztřeštěnce,

18 pouta králů rozvazuje,

pásem ovazuje jejich bedra,

19 kněze odvádí vysvlečené,

vyvrací prastaré rody,

20 odnímá řeč spolehlivým,

starcům bere soudnost,

21 opovržením zahrne urozené,

uvolňuje hráze řečišť,

22 odkrývá hlubiny temnot

a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,

23 pronárodům dává vzrůst i zánik,

rozprostírá pronárody i odvádí je,

24 bere rozum náčelníkům lidu země,

zavádí je do bezcestných pustot,

25 aby tápali v temnotě beze světla,

ano, zavádí je jako opilého.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.