Vezmi a čti celou Bibli
Rozpis na 416. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Jób, kapitola 25
1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
2 „Vladařství a strach jsou v ruce toho,
jenž na svých výšinách působí pokoj.
3 Je možno jeho houfy sečíst?
Nad kým nevzchází jeho světlo?
4 Což může člověk být před Bohem spravedlivý
a čistý ten, kdo se zrodil z ženy?
5 Jestliže ani měsíc nesvítí jasně,
nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem,
6 což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!“
Jób, kapitola 26
1 Jób na to odpověděl:
2 „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla?
Jak zachráníš vysílené rámě?
3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost?
Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?
4 Komu povídáš ta slova?
Čí to dech vychází z tebe?
5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí,
i vody dole a co v nich přebývá.
6 Podsvětí je před ním obnaženo,
říše zkázy nepřikryta.
7 On roztáhl sever nad pustotou,
nad nicotou zavěsil zemi,
8 vody zabaluje do oblaků,
mračno pod nimi se neprotrhne;
9 svůj trůn zahaluje,
rozprostírá nad ním oblak.
10 Na vodní hladině vykroužil obzor,
kde končí světlo i tma.
11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody;
12 svou mocí vzdouvá moře,
svou rozumností Netvora zdolal.
13 Jeho duch dal nebesům velkolepost,
jeho ruka proklála útočného hada.
14 Hle, to je jen část jeho cest;
zaslechli jsme o něm pouhý šelest,
kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“
Jób, kapitola 27
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo,
Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
3 Ale dokud budu dýchat,
dokud Boží dech bude v mých chřípích,
4 mé rty nevysloví podlost
a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé,
dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu,
srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník,
a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
8 Jakou naději na zisk má rouhač,
vezme-li mu Bůh život?
9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
10 Najde blaho ve Všemocném,
bude přivolávat Boha v každém čase?
11 Chci vás poučit o Boží moci,
netajit, jak tomu je s Všemocným.
12 Hle, sami jste to všichni uzřeli,
proč se tedy oddáváte přeludům?
13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného,
dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč,
jejich potomci se nenasytí chlebem;
15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt,
jejich vdovy nebudou je oplakávat.
16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu
a navršil oděvů jak hlíny,
17 co navrší, to oblékne spravedlivý
a stříbro připadne nevinnému.
18 Svůj dům postavil jako mol,
jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
19 Boháč ulehne a už se nesebere,
než rozevře oči, nebude tu.
20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod,
vichřice ho zachvátí v noci,
21 odnese ho východní vítr a bude pryč,
vichr jej odvane z jeho místa.
22 Tím ho Bůh postihne nelítostně,
před jeho rukou bude marně prchat.
23 Budou nad ním tleskat rukama
a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
2 „Vladařství a strach jsou v ruce toho,
jenž na svých výšinách působí pokoj.
3 Je možno jeho houfy sečíst?
Nad kým nevzchází jeho světlo?
4 Což může člověk být před Bohem spravedlivý
a čistý ten, kdo se zrodil z ženy?
5 Jestliže ani měsíc nesvítí jasně,
nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem,
6 což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!“
1 Jób na to odpověděl:
2 „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla?
Jak zachráníš vysílené rámě?
3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost?
Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?
4 Komu povídáš ta slova?
Čí to dech vychází z tebe?
5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí,
i vody dole a co v nich přebývá.
6 Podsvětí je před ním obnaženo,
říše zkázy nepřikryta.
7 On roztáhl sever nad pustotou,
nad nicotou zavěsil zemi,
8 vody zabaluje do oblaků,
mračno pod nimi se neprotrhne;
9 svůj trůn zahaluje,
rozprostírá nad ním oblak.
10 Na vodní hladině vykroužil obzor,
kde končí světlo i tma.
11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody;
12 svou mocí vzdouvá moře,
svou rozumností Netvora zdolal.
13 Jeho duch dal nebesům velkolepost,
jeho ruka proklála útočného hada.
14 Hle, to je jen část jeho cest;
zaslechli jsme o něm pouhý šelest,
kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo,
Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
3 Ale dokud budu dýchat,
dokud Boží dech bude v mých chřípích,
4 mé rty nevysloví podlost
a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé,
dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu,
srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník,
a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
8 Jakou naději na zisk má rouhač,
vezme-li mu Bůh život?
9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
10 Najde blaho ve Všemocném,
bude přivolávat Boha v každém čase?
11 Chci vás poučit o Boží moci,
netajit, jak tomu je s Všemocným.
12 Hle, sami jste to všichni uzřeli,
proč se tedy oddáváte přeludům?
13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného,
dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč,
jejich potomci se nenasytí chlebem;
15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt,
jejich vdovy nebudou je oplakávat.
16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu
a navršil oděvů jak hlíny,
17 co navrší, to oblékne spravedlivý
a stříbro připadne nevinnému.
18 Svůj dům postavil jako mol,
jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
19 Boháč ulehne a už se nesebere,
než rozevře oči, nebude tu.
20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod,
vichřice ho zachvátí v noci,
21 odnese ho východní vítr a bude pryč,
vichr jej odvane z jeho místa.
22 Tím ho Bůh postihne nelítostně,
před jeho rukou bude marně prchat.
23 Budou nad ním tleskat rukama
a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“