Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 418. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Jób, kapitola 31
1 „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima,
jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
2 Jaký je úděl od Boha shůry,
dědictví od Všemocného z výšin?
3 Zdali ne bědy pro bídáka
a neštěstí pro pachatele ničemností?
4 Nevidí snad Bůh mé cesty
a nepočítá všechny mé kroky?
5 Jestliže jsem licoměrně jednal
a moje noha spěchala za lstí,
6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti
a pozná mou bezúhonnost.
7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty
a mé srdce si šlo za mýma očima
nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
8 ať jiný sní, co zaseju,
a moji potomci ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou
a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
10 ať moje žena jinému mele
a jiní ať se sklánějí nad ní.
11 Byla by to přece mrzkost,
nepravost hodná odsouzení,
12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy,
který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně,
když se mnou vedli spor,
14 co bych měl udělat, až Bůh povstane,
co mu odvětím, až mě bude stíhat?
15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho,
nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání,
oči vdovy nechal hasnout v beznaději
17 a sám pojídal své sousto,
aniž z něho též sirotek jedl –
18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce,
také vdovu jsem od života své matky vodil –,
19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu,
že se ubožák čím přikrýt nemá,
20 jestliže mi jeho bedra nežehnala
za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi,
ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
22 ať mi odpadne lopatka od ramene
a paže se mi vylomí z kloubu.
23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím,
na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato,
třpytivému zlatu říkal: ‚V tebe doufám,‘
25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný,
že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září,
a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
27 a mé srdce potají se dalo zlákat,
abych polibek svých úst jim rukou poslal,
28 i to by byla nepravost hodná odsouzení,
neboť bych tím zapřel Boha shůry.
29 Jestliže jsem se radoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl,
a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého –
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit,
nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
31 lidé z mého stanu si nestěžovali:
‚Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti,‘
32 cizinec nezůstával přes noc venku,
pocestnému jsem otvíral dveře –,
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval,
nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
34 že bych se byl lekal početného davu
a že bych se opovržení lidských čeledí děsil,
pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel!
Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví.
Můj odpůrce sepsal zápis.
36 Klidně si jej vložím na rameno,
ovinu si jej jak věnec.
37 O každém svém kroku mu povím,
jako vévoda přistoupím k němu.
38 Jestliže má půda proti mně křičela
a její brázdy přitom plakaly,
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení
a její vlastníky odbýval,
40 ať místo pšenice vzejde trní,
místo ječmene býlí.“
Zde končí Jóbova slova.
Jób, kapitola 32
1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. 2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. 3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka. 4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. 5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
6 Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy:
„Co se týče let, jsem mladší,
kdežto vy jste kmeti,
proto jsem se ostýchal
a obával vám sdělit, co vím.
7 Řekl jsem si: Ať promluví léta,
ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
8 Avšak je to duch člověku daný,
dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let,
starci nemusejí vždy rozumět právu.
10 Proto říkám: Poslyšte mě.
Rovněž já chci sdělit, co vím.
11 Hle, čekal jsem na vaše slova,
naslouchal jsem vaší rozumnosti,
až co svými slovy vystihnete.
12 Snažil jsem se vám porozumět,
avšak Jóba nikdo neusvědčil,
žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
13 Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost;
Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘
14 Jób svá slova nezaměřil proti mně,
nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. –
15 Jsou zděšeni, už neodpovídají,
slova jim už došla.
16 Čekám, ale oni nepromluví,
stojí tu a neodpovídají.
17 Přispěji tedy já svým dílem,
rovněž já chci sdělit, co vím.
18 Jsem naplněn slovy,
těsno je duchu v mém nitru.
19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch,
jako nové měchy, jež pukají.
20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo;
otevřu rty a odpovím.
21 Nebudu nikomu stranit,
nechci nikomu lichotit;
22 nevím, co je lichocení,
to by mě můj Učinitel brzy smetl.
Jób, kapitola 33
1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč,
všem mým slovům dopřej sluchu.
2 Pohleď, otevírám ústa,
pod mým patrem promlouvá můj jazyk.
3 Má řeč tryská z upřímného srdce,
mé rty mluví o poznání vytříbeném.
4 Boží duch mě učinil,
dech Všemocného mě oživil.
5 Můžeš-li, odpovídej,
předlož mi svou při, postav se!
6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem,
i já jsem jen kus hlíny.
7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne,
ani moje naléhání tebe tížit.
8 Řekl jsi to přede mnou
a já jsem tvá slova slyšel:
9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení,
jsem bez úhony, bez nepravosti.
10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá,
pokládá mě za nepřítele,
11 sevřel do klády mé nohy
a střeží všechny mé stezky.‘
12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu,
neboť Bůh je větší než člověk.
13 Proč s ním vedeš spor?
Že svými slovy neodpovídá?
14 Bůh přece promluví jednou i podruhé,
a člověk to nepostřehne.
15 Ve snu, ve vidění nočním,
když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku,
16 tehdy otvírá lidem ucho
a zpečeťuje varování, jež jim dal,
17 aby člověka odvedl od toho, co páchá,
aby muže chránil před vypínavostí,
18 aby jeho duši ušetřil před jámou
a jeho život aby nezašel hubící střelou.
19 Bolestmi je kárán na svém loži,
stálým svárem v kostech,
20 takže jeho život si oškliví pokrm
a jeho duše vytoužené jídlo.
21 Jeho tělo se očividně ztrácí,
vystupují kosti, které nebývalo vidět.
22 Jeho duše se blíží jámě
a jeho život jisté smrti.
23 Bude-li s ním anděl,
tlumočník, jeden z tisíců,
a poví-li, že je to přímý člověk,
24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne:
‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí;
mám za něho výkupné.‘
25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí,
vrátí se do dnů dospívání.
26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení,
ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic
a člověku vrátí jeho spravedlnost.
27 Bude zpívat před lidmi a řekne:
‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé,
ale nebylo mi odplaceno stejným.‘
28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy,
jeho život smí hledět na světlo.
29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát,
30 aby odvrátil jeho duši od jámy
a přivedl ke světlu, do světla živých.
31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně,
mlč, já budu mluvit.
32 Bude-li co říci, odpověz mi,
promluv, chci pro tebe spravedlnost.
33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě,
mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima,
jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
2 Jaký je úděl od Boha shůry,
dědictví od Všemocného z výšin?
3 Zdali ne bědy pro bídáka
a neštěstí pro pachatele ničemností?
4 Nevidí snad Bůh mé cesty
a nepočítá všechny mé kroky?
5 Jestliže jsem licoměrně jednal
a moje noha spěchala za lstí,
6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti
a pozná mou bezúhonnost.
7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty
a mé srdce si šlo za mýma očima
nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
8 ať jiný sní, co zaseju,
a moji potomci ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou
a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
10 ať moje žena jinému mele
a jiní ať se sklánějí nad ní.
11 Byla by to přece mrzkost,
nepravost hodná odsouzení,
12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy,
který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně,
když se mnou vedli spor,
14 co bych měl udělat, až Bůh povstane,
co mu odvětím, až mě bude stíhat?
15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho,
nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání,
oči vdovy nechal hasnout v beznaději
17 a sám pojídal své sousto,
aniž z něho též sirotek jedl –
18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce,
také vdovu jsem od života své matky vodil –,
19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu,
že se ubožák čím přikrýt nemá,
20 jestliže mi jeho bedra nežehnala
za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi,
ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
22 ať mi odpadne lopatka od ramene
a paže se mi vylomí z kloubu.
23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím,
na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato,
třpytivému zlatu říkal: ‚V tebe doufám,‘
25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný,
že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září,
a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
27 a mé srdce potají se dalo zlákat,
abych polibek svých úst jim rukou poslal,
28 i to by byla nepravost hodná odsouzení,
neboť bych tím zapřel Boha shůry.
29 Jestliže jsem se radoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl,
a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého –
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit,
nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
31 lidé z mého stanu si nestěžovali:
‚Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti,‘
32 cizinec nezůstával přes noc venku,
pocestnému jsem otvíral dveře –,
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval,
nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
34 že bych se byl lekal početného davu
a že bych se opovržení lidských čeledí děsil,
pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel!
Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví.
Můj odpůrce sepsal zápis.
36 Klidně si jej vložím na rameno,
ovinu si jej jak věnec.
37 O každém svém kroku mu povím,
jako vévoda přistoupím k němu.
38 Jestliže má půda proti mně křičela
a její brázdy přitom plakaly,
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení
a její vlastníky odbýval,
40 ať místo pšenice vzejde trní,
místo ječmene býlí.“
Zde končí Jóbova slova.
1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. 2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. 3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka. 4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. 5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
6 Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy:
„Co se týče let, jsem mladší,
kdežto vy jste kmeti,
proto jsem se ostýchal
a obával vám sdělit, co vím.
7 Řekl jsem si: Ať promluví léta,
ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
8 Avšak je to duch člověku daný,
dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let,
starci nemusejí vždy rozumět právu.
10 Proto říkám: Poslyšte mě.
Rovněž já chci sdělit, co vím.
11 Hle, čekal jsem na vaše slova,
naslouchal jsem vaší rozumnosti,
až co svými slovy vystihnete.
12 Snažil jsem se vám porozumět,
avšak Jóba nikdo neusvědčil,
žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
13 Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost;
Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘
14 Jób svá slova nezaměřil proti mně,
nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. –
15 Jsou zděšeni, už neodpovídají,
slova jim už došla.
16 Čekám, ale oni nepromluví,
stojí tu a neodpovídají.
17 Přispěji tedy já svým dílem,
rovněž já chci sdělit, co vím.
18 Jsem naplněn slovy,
těsno je duchu v mém nitru.
19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch,
jako nové měchy, jež pukají.
20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo;
otevřu rty a odpovím.
21 Nebudu nikomu stranit,
nechci nikomu lichotit;
22 nevím, co je lichocení,
to by mě můj Učinitel brzy smetl.
1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč,
všem mým slovům dopřej sluchu.
2 Pohleď, otevírám ústa,
pod mým patrem promlouvá můj jazyk.
3 Má řeč tryská z upřímného srdce,
mé rty mluví o poznání vytříbeném.
4 Boží duch mě učinil,
dech Všemocného mě oživil.
5 Můžeš-li, odpovídej,
předlož mi svou při, postav se!
6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem,
i já jsem jen kus hlíny.
7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne,
ani moje naléhání tebe tížit.
8 Řekl jsi to přede mnou
a já jsem tvá slova slyšel:
9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení,
jsem bez úhony, bez nepravosti.
10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá,
pokládá mě za nepřítele,
11 sevřel do klády mé nohy
a střeží všechny mé stezky.‘
12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu,
neboť Bůh je větší než člověk.
13 Proč s ním vedeš spor?
Že svými slovy neodpovídá?
14 Bůh přece promluví jednou i podruhé,
a člověk to nepostřehne.
15 Ve snu, ve vidění nočním,
když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku,
16 tehdy otvírá lidem ucho
a zpečeťuje varování, jež jim dal,
17 aby člověka odvedl od toho, co páchá,
aby muže chránil před vypínavostí,
18 aby jeho duši ušetřil před jámou
a jeho život aby nezašel hubící střelou.
19 Bolestmi je kárán na svém loži,
stálým svárem v kostech,
20 takže jeho život si oškliví pokrm
a jeho duše vytoužené jídlo.
21 Jeho tělo se očividně ztrácí,
vystupují kosti, které nebývalo vidět.
22 Jeho duše se blíží jámě
a jeho život jisté smrti.
23 Bude-li s ním anděl,
tlumočník, jeden z tisíců,
a poví-li, že je to přímý člověk,
24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne:
‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí;
mám za něho výkupné.‘
25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí,
vrátí se do dnů dospívání.
26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení,
ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic
a člověku vrátí jeho spravedlnost.
27 Bude zpívat před lidmi a řekne:
‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé,
ale nebylo mi odplaceno stejným.‘
28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy,
jeho život smí hledět na světlo.
29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát,
30 aby odvrátil jeho duši od jámy
a přivedl ke světlu, do světla živých.
31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně,
mlč, já budu mluvit.
32 Bude-li co říci, odpověz mi,
promluv, chci pro tebe spravedlnost.
33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě,
mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“