ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 419. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jób, kapitola 34

1 Na to navázal Elíhú slovy:

2 „Vy moudří, slyšte mé řeči,

vy vědoucí, naslouchejte mi.

3 Ucho přece přezkušuje řeči,

patro vychutnává pokrm.

4 Volme si, co je právo,

ať zvíme mezi sebou, co je dobré.

5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý,

a Bůh upírá mi právo.

6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit?

Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘

7 Který muž je jako Jób?

Prý pije výsměch jako vodu,

8 spolčuje se s pachateli ničemností,

obcuje se svévolnými lidmi;

9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

10 Proto mě slyšte, rozumní mužové:

Daleko je Bůh od svévole,

Všemocný od bezpráví.

11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu,

s každým nakládá podle jeho stezky.

12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně,

Všemocný právo nepokřiví.

13 Kdo mu dal pod dohled zemi

a kdo před něho položil celý svět?

14 Kdyby měl na mysli jenom sebe

a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,

15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo,

člověk by se obrátil v prach.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto,

dopřej sluchu tomu, co říkám.

17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo?

Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý,

prohlásíš za svévolníka?

18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo‘

nebo urozeným: ‚Svévolníku‘?

19 Bůh nestraní velmožům,

nedá přednost váženému před nuzákem

, protože všichni jsou dílem jeho rukou.

20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci.

Lid se zachvěje, když odcházejí;

i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.

21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči,

on každý krok vidí.

22 Není temnoty ani šera smrti,

kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.

23 Na nikoho nevkládá nic navíc,

že by se musel s Bohem soudit.

24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat,

jiné staví na ta místa;

25 je obeznámen s jejich dílem,

podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.

26 Potrestá je jako svévolníky,

každý na to bude hledět,

27 za to, že se odchýlili pryč od něho

a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,

28 takže se až k němu donesl křik nuzných

a slyšel křik utištěných.

29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka?

Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit?

A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,

30 aby nekraloval člověk – rouhač

a nestal se svůdcem lidu.

31 Sluší se doznat Bohu:

‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.

32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled.

Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘

33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš?

Ty bys to měl rozhodnout, ne já.

Pověz, co víš!

34 Rozumní mužové mi přisvědčí

a moudrý muž mi bude naslouchat:

35 ‚Jób nemluví uváženě,

jeho slova nejsou prozíravá.

36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet,

protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.

37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost,

mezi námi si výsměšně tleská

a má mnoho řečí proti Bohu.‘“

Jób, kapitola 35

1 Na to navázal Elíhú slovy:

2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘

3 Říkat: ‚Co z toho máš?

Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘

4 Odpovím ti několika slovy,

i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz,

popatř na mraky vysoko nad sebou.

6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu?

Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?

7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?

8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole,

lidského syna tvá spravedlnost.

9 Lidé křičí pro množství útisku,

volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,

10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel,

který dává člověku i v noci prozpěvovat,

11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská

a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘

12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.

13 Bůh přece nedá sluchu falši,

Všemocný na to ani nepohlédne,

14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘

Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!

15 Jestliže tedy nestíhá hněvem

a nestará se příliš o zpupnost,

16 Jób si otevírá ústa do větru

a neuváženě vede zbytečné řeči.“

Jób, kapitola 36

1 Elíhú dále pokračoval slovy:

2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti,

že ještě mám o Bohu co říci.

3 Začnu se svým věděním zdaleka

a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,

4 neboť opravdu má slova nejsou klam;

před tebou je člověk dokonalých vědomostí.

5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny,

je úctyhodný silou i srdcem.

6 Nenechá naživu svévolníka,

ale utištěným dopomůže k právu.

7 Od spravedlivého neodvrací zrak;

s králi je na trůn dosazuje navždy

a jsou vyvýšeni.

8 Jsou-li však spoutáni řetězy,

chyceni do provazů utrpení,

9 oznamuje jim, čeho se dopustili

, že se rozbujela jejich přestoupení,

10 otvírá jim ucho pro napomenutí

a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností.

11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit,

dokončí své dny v pohodě

a v rozkoších svá léta.

12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou

a zahynou pro svou nerozvážnost.

13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu,

nevolají o pomoc, ani když je spoutá.

14 Proto zemře jejich duše v mládí

a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.

15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení,

otevře mu ucho skrze útlak.

16 To on tě odláká z jícnu soužení;

abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti,

a poklidný stůl plný tučnosti.

17 Chceš-li se svévolně přít,

pře tě přivede před soud.

18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání

a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.

19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš

a napínáš všechnu svou sílu?

20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.

21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti

a nevolil ji raději než utrpení.

22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle!

Kdo je učitel podobný jemu?

23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu?

Kdo smí říci: ‚Jednáš podle‘?

24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.

25 Všichni lidé je vyhlížejí,

avšak člověk přihlíží jen zdáli.

26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání,

počet jeho let je nevyzpytatelný.

27 Přitahuje vodní kapky,

padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,

28 když se z mračen valí proudy

a hojně skrápějí člověka.

29 Rozumí někdo rozprostření mraků,

hromobití v jeho stánku?

30 Hle, nad tím rozprostírá světlo

a přikrývá kořeny moře.

31 Povede při s lidmi ten,

jenž dává hojný pokrm.

32 Dlaněmi se chápe světla blesků,

přikazuje jim zasáhnout útočníka.

33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol,

dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.