ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 420. den čtení Přehled čtení

„Bože, který oživuješ, chci se vystavit působení tvého slova. Otevři mé oči a uši, abych tvému slovu rozuměl. Otevři mé srdce, aby se mne tvé slovo dotklo. Otevři mé ruce, aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné. Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha. Amen.“

Jób, kapitola 37

1 Mé srdce se z toho chvěje,

chtělo by vyskočit ze svého místa.

2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu,

rachotu, který mu vychází z úst.

3 Nechá jej dunět pod celým nebem

a jeho světlo září až k okrajům země.

4 Za ním řve jeho hlas,

on hřmí svým důstojným hlasem

a nezadržuje blesky,

když se jeho hlas rozléhá.

5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem,

dělá veliké věci, nad naše poznání:

6 sněhu velí: ‚Padej na zem‘

a dešti: ‚Ať prší‘, a déšť padá v mocných proudech.

7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť,

aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:

8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;

9 vichřice vyráží ze své komnaty

a severák přináší chlad;

10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;

11 oblak obtěžkává vláhou,

svým bleskem rozhání mračno,

12 a to se točí a převrací, jak on určí,

a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;

13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země,

jako důkazu milosrdenství.

14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe,

postůj, zda pochopíš Boží divy.

15 Víš snad, co jimi Bůh míní,

když ozáří oblak svým bleskem?

16 Víš něco o tom, jak plují oblaka,

a vůbec něco o divech Vševědoucího?

17 Ty, jemuž horkem žhne šat,

když země znehybní pod jižním větrem,

18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky,

pevnou jak lité zrcadlo?

19 Seznam nás s tím, co mu máme říci.

Nic nedokážeme pro temnotu.

20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit?

Řekne si někdo o to, aby byl zničen?

21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích;

až se přežene vítr, pročistí je.

22 Od severu přichází zlatavá záře,

třpyt kolem Boha budící hrůzu;

23 avšak Všemocného nenajdeme.

Je vznešený v síle,

ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.

24 Ať se ho proto lidé bojí;

nehledí na žádného,

kdo spoléhá na své moudré srdce.“

Jób, kapitola 38

1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:

2 „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?

3 Nuže, opásej si bedra jako muž,

budu se tě ptát a poučíš mě.

4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?

Pověz, víš-li něco rozumného o tom.

5 Víš, kdo stanovil její rozměry,

kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?

6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce,

kdo kladl její úhelný kámen,

7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly

a všichni synové Boží propukli v hlahol?

8 Kdo sevřel moře vraty,

když se valilo z lůna země,

9 když jsem mu určil za oděv mračno

a za plenku temný mrak,

10 když jsem mu stanovil meze,

položil závory a vrata

11 a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál;

zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘

12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru

a vykázal jitřence její místo,

13 aby se chopila okrajů země

a svévolníci byli z ní vytřeseni?

14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem,

ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.

15 Svévolníkům bude odepřeno světlo

a zvednutá paže bude přeražena.

16 Přišel jsi až ke zřídlu moře,

procházel ses po dně propastné tůně?

17 Byly ti odkryty brány smrti,

brány šeré smrti jsi spatřil?

18 Postřehls celou šíři země?

Pověz, znáš-li to všechno.

19 Kde je cesta k obydlí světla?

Kde má své místo temnota?

20 Můžeš je vykázat do jejich hranic?

Máš ponětí o stezkách k jejich domu?

21 Tušil jsi, že se jednou narodíš

a jak velký bude počet tvých dnů?

22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu,

spatřil jsi sklady krupobití,

23 které si šetřím pro časy soužení,

pro den války a boje?

24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo?

Odkud se žene na zemi východní vítr?

25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,

26 aby pršelo na liduprázdnou zemi,

na poušť, v níž člověka není,

27 aby se napojila místa pustá a zpustošená

a vzešla mladá tráva?

28 Má snad déšť otce?

Kdo zplodil krůpěje rosy?

29 Z čího lůna vyšel led?

Kdo rodí nebeské jíní?

30 Vody tuhnou na kámen,

zamrzá hladina propastné tůně.

31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád

nebo rozvázat pouta Orióna?

32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas

a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?

33 Víš, jaké jsou řády nebes?

Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?

34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku,

aby tě přikryla spousta vod?

35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly

a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘?

36 Kdo dal ibisovi moudrost

a kohoutovi rozum?

37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky?

Kdo složí nebeské měchy,

38 když prach se v slitinu spojí

a hroudy k sobě přilnou?

39 Můžeš ulovit pro lva kořist

a uspokojit lačnost lvíčat,

40 když se krčí v peleších,

číhají ve svém doupěti v houští?

41 Kdo opatří úlovek krkavci,

když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?

Jób, kapitola 39

1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců?

Opatrovals laň, když rodí?

2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí,

a znáš čas jejich vrhu,

3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata,

svých bolestí pozbývají?

4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou,

odběhnou a už se k nim nevracejí?

5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu,

kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,

6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu,

solnou pláň za příbytek?

7 Posmívá se městskému hluku,

neposlouchá povyk poháněče,

8 na horách slídí po pastvě,

pídí se po zeleni.

9 Bude ti chtít jednorožec sloužit

či nocovat u tvého krmelce?

10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě,

bude snad za tebou doliny vláčet?

11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu?

Ponecháš mu výtěžek své práce?

12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze

a shromáždí na tvůj mlat?

13 Pštrosice mává křídlem,

není to však peruť s brky čápa;

14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,

15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout

a polní zvěř zdupat.

16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její,

nemá strach, že bude její námaha marná.

17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost,

nedal jí ani díl rozumnosti.

18 Když se však vyplašena vymrští,

je jí k smíchu kůň i s jezdcem.

19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu,

přioděl jsi jeho šíji hřívou?

20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka?

Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,

21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou,

má-li vytáhnout proti ozbrojencům,

22 vysmívá se strachu, neděsí se,

před mečem se neobrací.

23 Toulec nad ním chřestí,

blýská se kopí a oštěp,

24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje,

nedá na nic než na zvuk polnice,

25 zařehtá, kdykoli polnice zazní,

zdaleka větří bitvu,

povely velitelů a válečný ryk.

26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne,

rozprostře křídla k jihu?

27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel,

aby si vysoko udělal hnízdo?

28 Přebývá a nocuje na skále,

na skalním útesu, nepřístupném místě.

29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.

30 Jeho mláďata střebají krev,

a kde jsou skolení, tam je i on.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.