ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 421. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Jób, kapitola 40

1 Hospodin dále řekl Jóbovi toto:

2 „Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat?

Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá.“

3 Jób na to Hospodinu odpověděl:

4 „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný!

Kladu si na ústa ruku.

5 Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět,

ba i podruhé, ale nemohu pokračovat.“

6 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:

7 „Nuže, opásej si bedra jako muž,

budu se tě ptát a poučíš mě.

8 Chceš vskutku rušit můj soud,

prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?

9 Zdalipak máš paži jako Bůh

a jako on hřímáš svým hlasem?

10 Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností,

oblékni si velebnost a vznešenost.

11 Vylej všechnu prchlivost svého hněvu,

pohleď na každého pyšného a sniž ho,

12 pohleď na každého pyšného a zkruš ho,

sraz na místě svévolníky,

13 ukryj je všechny společně do prachu,

jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.

14 Potom ti vzdám chválu i já,

že tvá pravice tě zachránila.

15 Pohleď jen na behemóta,

i jeho jsem učinil jako tebe;

on jako dobytče žere trávu.

16 Pohleď, jakou má sílu v bedrech,

jak mocné jsou svaly jeho břicha.

17 Napřímí ocas jako cedr,

šlachy jeho stehen jsou propletené,

18 jeho kosti jsou bronzové válce

, jeho hnáty jako železný sochor.

19 On byl na počátku Božích cest;

jen jeho Učinitel může na něj s mečem.

20 Pastvu mu poskytují hory,

kde dovádí všeliká zvěř polní,

21 uléhá pod lotosem,

skryt ve třtině a bahnu.

22 Lotos jej zastírá svým stínem,

potoční topoly ho obklopují.

23 A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí,

důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.

24 Kdo se mu postaví do očí

a provleče mu chřípím smyčku?

25 Vytáhneš udicí livjátana

a zkrotíš provazem jeho jazyk?

26 Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev,

probodneš mu čelist hákem?

27 Bude se tě doprošovat o smilování

a pokorně s tebou mluvit?

28 Uzavře snad s tebou smlouvu,

abys jej vzal provždy za otroka?

29 Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem?

Uvážeš ho pro své děvečky?

30 Budou o něj společníci smlouvat,

rozkouskují si ho kupčíci?

31 Propíchneš mu kůži bodci,

jeho hlavu rybářskými harpunami?

32 Zkus na něho vložit ruku!

Pomysli na boj, a neuděláš to.

Jób, kapitola 41

1 Hle, čekat na něho je ošidné,

při pohledu na něho se člověk hroutí.

2 Není odvážlivce, který by ho dráždil.

Kdo potom obstojí přede mnou?

3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil?

Pod celým nebem všechno je mé.

4 Nemohu mlčet o jeho údech,

nemluvit o jeho bohatýrské síle

a jeho výborné stavbě těla.

5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?

6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy?

Strach jde z jeho zubů.

7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí

, 8 dotýkají se jedny druhých,

vítr mezi ně nevnikne;

9 jeden přiléhá k druhému,

jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.

10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo,

jeho oči jsou jak řasy jitřenky,

11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,

12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,

13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,

14 v jeho šíji dříme síla,

před ním se každý zkroušeně chvěje,

15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,

16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen,

slité jako spodní žernov.

17 Když se zvedne, sami bohové se leknou,

při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,

18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží,

ani kopí, vržená střela či hrot šípu.

19 Železo má za slámu,

bronz za trouchnivé dřevo,

20 šíp z luku ho nezažene na útěk,

kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,

21 kyj má jen za slaměné stéblo,

posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.

22 Vespod má ostny podobné střepům,

vleče se blátem jako smyk na obilí,

23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci,

moře je pro něj jak kelímek na masti,

24 nechává za sebou světélkující dráhu,

až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.

25 Na prachu země mu není podobného,

kdo by byl prost všeho děsu.

26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu,

nad všemi šelmami je králem.“

Jób, kapitola 42

1 Jób na to Hospodinu odpověděl:

2 „Uznávám, že všechno můžeš

a že žádný záměr tobě není neproveditelný

3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží?

Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.

Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.

4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit;

budu se tě ptát a poučíš mě.

5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal,

teď však jsem tě spatřil vlastním okem.

6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“

7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. 8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ 9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. 10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.

11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku. 12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. 15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.

16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. 17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.