ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 425. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

2. Timoteovi, Úvod ke 2. listu Timoteovi

1. Úvodní charakteristika

První a druhý list Timoteovi a List Titovi jsou od 18. století obvykle označovány jako „pastorální listy“. Tyto listy nejsou adresovány církevním obcím, ale pastýřům – představeným církevních obcí. Obsahují zejména pokyny k vykonávání církevního úřadu a podmínky k přijímání osob do církevní služby.
 
2. Okolnosti vzniku
Pastorální listy se odlišují z hlediska formy a obsahu od ostatních Pavlových listů a tvoří samostatnou skupinu. Tyto listy se nestaví proti židokřesťanům, kteří odmítají Pavlovo evangelium, jež je nezávislé na židovském zákonu (srov. List Galaťanům), nýbrž vystupují proti představitelům židovsky zabarveného „gnosticismu“, (srov. 1 Tim 6,20), který představoval vážnou hrozbu pro ranou církev. Myšlenka na brzký příchod Krista ustupuje v těchto listech do pozadí. Křesťané se již delší dobu zaměřují na život ve světě. Církevní úřady, které vznikaly v době Pavla, začínají nabývat pevnou formu: přestavení (biskupové), starší (presbyteři) a jáhni. V této nové situaci poskytují pastorální listy směrnice a pokyny pro nositele úřadu.
Z těchto důvodů se současní badatelé domnívají, že pastorální listy nepochází bezprostředně od apoštola Pavla. Autor těchto tří listů, ať už je to kdokoli, je přesvědčen, že píše ve smyslu a v autoritě apoštola Pavla a že se závazností předkládá jeho nauku. Pastorální listy vznikly asi kolem roku 100. Místo sepsání nelze s jistotou stanovit. Možná byly sepsány v Malé Asii (Efes?) nebo v Římě.
 
3. Adresát 1 a 2 Tim
1 a 2 Tim jsou adresovány blízkému spolupracovníku apoštola Pavla, který je jmenován v 1 Sol 1,1; 2 Kor 1,1; Flp; Flm 1; Kol 1,1 a 2 Sol 1,1 jako spoluodesílatel. Nejedná se ovšem o soukromé dopisy.
Timotej se pravděpodobně obrátil na křesťanství pod vlivem Pavla (srov. 1 Kor 4,17) a stal se apoštolovým spolupracovníkem místo Barnabáše. V Sk 16,1 se uvádí, že pocházel z Lystry, že jeho otec byl řeckého původu a jeho matka byla Židovka, která uvěřila v Krista. Timotej se tak stal společníkem Pavla na jeho druhé misijní cestě (Sk 16,3). Pavel jej nechal obřezat z ohledu na Židy, kteří žili v té oblasti (Sk 16,3). Timoteje nalezneme v Athénách (Sk 17,14-15), v Korintu (Sk 18,5) a v Efesu (Sk 19,22). Apoštol Pavel si jej velice cenil (srov. 1 Kor 4,17; 1 Sol 3,2n; Flp 2,20-22; Řím 16,21); v 1 Kor 16,10 o něm dokonce prohlásil: „koná stejné dílo Páně jako já“. Timotej byl v pavlovských církevních obcích uznáván jako důležitý apoštolův spolupracovník, a tak je možné i vysvětlit volbu tohoto jména jako fiktivního adresáta. 2 Tim 1,5 jmenuje jeho matku Euniké a babičku Lois. Podle 1 Tim 1,3 ponechal apoštol Pavel Timoteje jako biskupa v Efesu, aby tam zápolil s mylným učením, zatímco sám cestoval do Makedonie.
 
4. Struktura a obsah 2 Tim
     Začátek Listu (1,1-5)
            Preskript (1,1-2)
            Díkůvzdání (1,3-5)
    Výzva Timotejovi (1,6-2,13)
            Výzva k věrnosti ve víře (1,6-14)
            Pavlovy bolestné a útěšné zkušenosti (1,15-18)
            Napomenutí k neohroženému předávání víry (2,1-7)
            Společenství s Kristem a svědectví o něm (2,8-13)
    Výzva k uchování správného učení (2,14-4,8)
            Varování před mylným učením (2,14-26)
            Proroctví o mylných učitelích (3,1-9)
            Výzva k věrnosti a stálosti (3,10-17)
            Výzva k neúnavné službě pravdě – Pavlova závěť (4,1-8)
     Závěr listu (4,9-22)
           Osobní sdělení o spolupracovnících – apoštolova situace (4,9-18)
           Pozdravy (4,19-21)
           Přání požehnání (4,22)
 
Ve středu pozornosti se nachází uchování křesťanské tradice, a to především pavlovského učení. Se zřetelem ke štěpení a nejistotám v křesťanských obcích má být znovu objevena tradice v její síle. V souvislosti s touto skutečností je zapotřebí chránit církevní obce před názory mylných učitelů. Jeden takovýto názor spočívá v tom, že tělesné vzkříšení mrtvých je popíráno s odkazem na tvrzení, že existuje pouze duchovní vzkříšení (srov. 2 Tim 2,18). S odmítnutím mylných učitelů je zároveň spojeno opětné získání těch, kdo se stali stoupenci tohoto mylného učení (srov. 2 Tim 2,25).
 
5. Literatura
U. Borse, První a druhý list Timotejovi, List Titovi, MSKNZ 13, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval: Petr Mareček

 

2. Timoteovi, kapitola 1

1 Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, poslaný hlásat zaslíbený život v Kristu Ježíši – 2 Timoteovi, milovanému synu: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána.

3 Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci. 4 Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, aby moje radost byla úplná. 5 Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty.

6 Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. 7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. 8 Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, 9 který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy 10 a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. 11 K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. 12 Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

13 Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která nás spojuje v Kristu Ježíši. 14 Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

15 Víš, že se ode mne odvrátili všichni v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenés. 16 Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy; 17 když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel. 18 Kéž mu Pán dá, aby u něho našel milosrdenství v onen den. A jaké služby vykonal v Efezu, víš nejlépe sám.

2. Timoteovi, kapitola 2

1 A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, 2 a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. 3 Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. 4 Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí. 5 A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel. 6 Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu. 7 Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil.

8 Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. 9 Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno. 10 A tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy. 11 Věrohodné je to slovo:

Jestliže jsme s ním zemřeli,

budeme s ním i žít.

12 Jestliže s ním vytrváme,

budeme s ním i vládnout.

Zapřeme-li ho,

i on nás zapře.

13 Jsme-li nevěrní,

on zůstává věrný,

neboť nemůže zapřít sám sebe.

14 Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů. 15 Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. 16 Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál ve své bezbožnosti 17 a jejich učení se bude šířit jako rakovina. K nim patří Hymenaios a Filétos, 18 kteří zbloudili z cesty pravdy, když říkají, že naše vzkříšení už nastalo; tak podvracejí víru některých bratří. 19 Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘. 20 Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky. 21 Kdo se od těch falešných nauk očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře, připraveným ke každému dobrému dílu.

22 Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. 23 Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. 24 Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. 25 Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu 26 a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.