„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“
1. Úvodní charakteristika
List Judův je jedním ze sedmi listů (Jak, Jud 1-2 Petr, 1-3 Jan), které se od doby Eusebia (Historia ecclesiastica, 2,23,24n; 6,14,1) nazývají jako katolické listy, neboť jsou adresovány všem křesťanům. Výraz „katolický“ v označení těchto listů znamená „obecný“ tzn. „určený pro všeobecnou církev“. Na rozdíl od listů Corpus Paulinum, které jsou pojmenovány podle adresátů, jsou katolické listy označovány podle jména autora.
2. Autor, adresáti, doba a místo sepsání,
Autor tohoto krátkého listu (25 veršů) se představuje jako „Juda (Ioudas), služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův“ (Jud 1). Když vyloučíme Jidáše (Ioudas) Iškariotského (Mk 3,19; 14,10n.43-46; Mt 27,3-10; Sk 1,15-19), zbývají v NZ tři možní kandidáti: 1) Juda Jakubův je jmenován v seznamech apoštolů (Lk 6,16 a Sk 1,13; srov. též Jan 14,22). V seznamech apoštolů u Mt 10,3 a Mk 3,18 je místo něho Tadeáš. Považovat apoštola Judy – Tadeáše za autoritu tohoto listu je sporné, protože o něm nic nevíme a pro Jud 17 tvoří „apoštolové našeho Pána Ježíše Krista“ zvláštní skupinu (rozdílnou od bratří Páně). Zároveň je třeba dodat, že tradiční ztotožnění Judy, „bratra Páně“, s apoštolem Judou – Tadeášem se dnes již nezastává. 2) Prorok Juda zvaný Barsabáš (Sk 15,22.27.32): Několik biblistů se domnívá, že jej lze metaforicky považovat za „bratra“ Jakubova (Jud 1), protože byl v jeho blízkosti v Jeruzalémě a nesl jeho dopis křesťanům v Sýrii a Kilikii (srov. E. E. Ellis). 3) Juda, jeden ze čtyř jmenovaných Ježíšových bratří (třetí v pořadí v Mk 6,3; čtvrtý v Mt 13,55): Toto řešení je nejčastější a nejpravděpodobnější. Autor listu se totiž představuje jako „bratr Jakubův“ (Jud 1). 1 Kor 9,5 potvrzuje misijní činnost „bratrů Páně“ a list Judův by tak mohl být svědectvím tohoto misijního působení. Židovsko-křesťanský myšlenkový svět vysvítající z tohoto listu také potvrzuje možnost, že autorem tohoto listu byl Juda, bratr Páně.
Proti autorství Judy, bratra Páně, však přesto existují důvody: a) proč se autor listu neoznačuje přímo jako bratr Páně, ale uvádí se jako bratr Jakubův? b) výraz „bratr“ je mnohoznačný, často je používán v Novém zákoně ve smyslu „spolupracovníka“ (např. Kol 1,1); c) zápas o víru popsaný v Jud 3.20 poukazuje na problémy ortodoxie, hereze a vystoupení mylných učitelů (srov. 1 Tim 4,1-3; 2 Tim 4,3n; 1 Jan 2,18; 4,1-3; Did 16,3), které byly charakteristické pro poapoštolskou dobu; d) autor se sám řadí do pozdějšího období prvotní církve a chápe období apoštolů jako dobu pokládání základů víry (srov. Jud 17n); Podle Hegesippova svědectví historický Juda nepatřil k velkým a známým postavám prvotní církve (viz Eusebius, HE, 3,20,1-6). S největší pravděpodobností je list Judův pseudoepigrafickým spisem (srov. W. G. Kümmel; H. Paulsen), který napsal neznámý židokřesťan pod autoritou Judy, bratra Páně, v období kontroverzí v církvi.
Adresáty tohoto listu nelze jednoznačně určit, jelikož údaj v Jud 1b představuje neurčité vyjádření. Jedná se nejspíše o křesťany mimo Palestinu. Profil církevní obce Jud je možné stanovit jen v obrysech. V listu převládá polemika vůči protivníkům církve. Výchozím bodem listu je aktuální ohrožení víry církevní obce (Jud 3). Podle autora listu se vloudili do církevní obce bezbožní lidé, kteří zapírají Ježíše Krista (Jud 4).
Z Jud není možné jednoznačně určit místo vzniku listu. Z toho důvodu předkládají biblisté nejrůznější návrhy: Palestina/Sýrie, Alexandrie, Malá Asie. Tvrzení, že Palestina/Sýrie je místem vzniku Jud, podporuje hypotéza, která připisuje autorství listu Judovi, bratru Páně (např. K. H. Schelkle). Tomuto však odporuje situace adresáta a zároveň nepřijetí tohoto listu v syrské církvi. Historie působení tohoto listu (Klement Alexandrijský – cituje jej třikrát) poukazuje na Alexandrii. Informace o křesťanství v Alexandrii na konci 1. stol. jsou tak nepatrné, že Alexandrii jako místo vzniku Jud je třeba chápat čistě hypoteticky. Podobnosti v učení o andělech mezi Jud a Kol a příbuznost Jud pastorálním listům poukazují na pravděpodobnost vzniku listu v Malé Asii (např. R. Heiligenthal). Zároveň je možné chápat Jud jako svědectví vlivu pavlovské teologie v dějinách církve (srov. Jud 19.20.24n). Brzké přijetí Judova listu druhým Petrovým listem též poukazuje na Malou Asii, jako místo vzniku Jud. Přesnou dobu sepsání Jud nelze stanovit. Zdá se, že mohl vzniknout v létech 80-100 po Kr.
3. Struktura a obsah
1. Začátek listu (1-4)
1.1. Preskript (1-2)
1.2. Příčina a důvod listu - téma (3-4)
2. Prorocký soudní výrok proti mylným učitelům (5-16)
2.1. Tři příklady trestních rozsudků a jejich aplikace (5-10)
2.2. Tři typy hříšníků propadajících soudu (11-13)
2.3. Proroctví o soudu (14-16)
3. Výzva k vytrvalosti a nápravě bloudících (17-23)
3.1. Od apoštolů předem ohlášený fenomén (17-19)
3.2. Napomenutí ke křesťanskému způsobu života (20-21)
3.3. Pokyny k jednání vůči členům ohrožujícím společenství (22-23)
4. Závěrečná doxologie (24-25)
4. Literární a teologický charakter
Argumentace Judova listu je obklopena rozsáhlou a komplexní tradicí. V textu se objevují četné odkazy a narážky na Starý zákon. Nápadné jsou časté odvolávky na staré židovské tradice, což se jinak neobjevuje v Novém zákoně. Řada příkladů v Jud 5-7 rozvíjí souvislost mezi nesprávným životem a Božím soudem a nachází paralely v Sir 16,6-15; CD 2,17-3,12; 3 Mak 2,4-7; Test-Nef 3,4-5. Text Jud 6 o padlých andělech zapadá do dlouhé řady židovské interpretace začínající Gn 6,1-4; podobné texty je možno též objevit v apokalyptické knize: Etiopský Henoch 10,4-6.11-13; 12,4-13,1. Osudem měst Sodomy a Gomory, o kterém se mluví v Jud 7, se zabývají nesčetné židovské a křesťanské texty (srov. 3 Mak 2,5; Jub 16,6; 20,5; 22,22; Josephus Flavius, Židovská válka 5,566; Mt 10,15; 11,24; Lk 10,12; 17,29). V Jud 14b.15 autor listu cituje knihu Etiopského Henocha 1,9, aby zdůraznil bezbožnost protivníků a nezbytnost nastávajícího soudu, který má být nad nimi vykonán. Citace, narážky a způsob argumentace v Jud ukazují, jak silně byl autor listu židovstvím ovlivněn.
List Judův má za úkol zabezpečit identitu církevní obce. Církevní obec bojuje o víru, která byla „jednou provždy odevzdána Božímu lidu“ (Jud 3). Tato víra je identická s tím, co předpověděli apoštolé (Jud 17) a je základem života křesťanů a tak celé církve (Jud 20). Nebezpečí, které hrozí církevní obci skrze mylné učení, vyžaduje formulování a prosazení tradice! Tato tradice je zakořeněna všeobecně v židovském myšlení. Proti mylným názorům autor nevystupuje s argumentací, avšak předkládá příklady potrestání ve Starém zákoně. Nejdříve jmenuje tři příklady neposlušnosti (Jud 5-7): 1) Generace izraelského lidu vysvobozeného z Egypta kvůli své neposlušnosti umírá na poušti (Nm 14); 2) Boží andělé opustili své privilegované místo v nebi a zatoužili po pozemských ženách (Gn 6,1-4). Bůh je za to uzavřel pod zemí v temnotě až do dne soudu (1 Hen 10, 4-6; kapitoly 12-13); 3) Sodoma a Gomora byly za svou nemravnost potrestány ohněm (Gn 19,1-28). V aplikační části (Jud 8-10) je zdůrazněn kontrast mezi domýšlivostí nepřátel a mírností archanděla Michaela (legenda na základě Dt 34). Pak jsou vyjmenovány tři typy hříšníků (Jud 11-13) propadajících soudu (příklady těch, kdo podle rabínské tradice “nebudou mít podíl na budoucím světě” [Aboth R. Nathan 41,14]): 1) Kain – představitel člověka, který nedbá na Boží zákony; 2) Balám – přijal od Baláka peníze, aby zlořečil Božímu lidu (Nm 22,7.28; Dt 23,5); 3) Kore – reptal proti Mojžíšovi a Áronovi (Nm 16,1nn). Pak následuje proroctví Henochovo (Gn 5,23n) o soudu (Jud 14-15). Jud 17-23 obsahuje výzvu k vytrvalosti a nápravě bloudících.
Středem christologie Jud je očekávání Pánova příchodu, který se ukáže při soudu se svými anděly (Jud 14n). Projeví své milosrdenství vůči církevní obci (Jud 21) a potrestá protivníky za jejich bezbožnost. Úcta k andělům byla v této církevní obci samozřejmostí (srov. Jud 8n). Je možné tvrdit, že list Judův poukazuje na společný základ křesťanství a židovství, a proto je významným svědectvím v židokřesťanském dialogu.
5. Literatura
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P.-A. Seethaler, První a druhý list Petrův, List Judův, MSKNZ 16, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
zpracoval: Petr Mareček
1 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: 2 Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!
3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. 4 Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. 5 Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. 6 Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. 7 Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
8 Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. 9 A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. 10 Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. 11 Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. 12 Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, 13 divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma. 14 Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, 15 aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. 16 Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch.
17 Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista, 18 neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. 19 To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. 20 Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, 21 uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
22 S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; 23 zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem.
24 Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, 25 jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“