ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 428. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Ozeáš, Úvod ke knize Ozeáš

Ozeáš
 
1. Osobnost
 
Ozeáš (= zkr. Hošajah, tj. Hospodin zachraňuje) jako jediný z píšících proroků pochází ze severu, působí zhruba od r. 750 do doby před pádem Samaří; člověk velmi kultivovaný, znalý izraelských duchovních tradic; není známo jeho původní povolání, avšak kniha dává nahlédnout do osudů jeho manželství a rodiny.
 
2. Kniha
 
Oz 1 (biografické vyprávění) – prorok dostává příkaz oženit se s nevěstkou a mít s ní tři děti (všichni jmenováni); Oz 3 (autobiografické vyprávění) – příkaz znovu milovat cizoložnou ženu (tentokrát nejmenována)
Alegorický výklad popírá reálný základ těchto vyprávění – jde tu jen o obraz vztahu mezi Hospodinem a Izraelem; proti tomu mluví jak konkrétní údaje tak i neúčinnost Ozeášova kázání, pokud by nevycházelo z osobní zkušenosti.
Mluví-li se tu o skutečných událostech, pak zřejmě nejde o dvě různé ženy, nýbrž o jednu ženu a dvě životní období: Oz 1 – sňatek, Oz 2 – rozvod a rozhodnutí přijmout nevěrnou ženu zpět, Oz 3 – znovupřijetí realizováno; na prorokově životním údělu se přitom zračí vztah Hospodina a Izraele
Struktura knihy: Oz 1–3 (zmíněno výše); Oz 4–11 (obžaloba kněží a velmožů: předpověď trestu i naděje na spásu); Oz 12–14 (výroky spojené tématem věrné Boží lásky); text je dosti obtížný – porušený, s nezvyklými jazykovými hříčkami
Formace knihy – nejprve asi 3,1–4 a řada prorockých výroků v kap. 4–11, potom 1,2–9, kap. 2 a uspořádání zmíněných výroků; nakonec redakce a doplňky provedené v Judsku (snad až za Joziáše).
 
3. Poselství
 
Počínaje vůdčí vrstvou pranýřuje Oz zkaženost národa na rovině náboženské (scestný synkretismus), politické (zmatky jak ve vnitřní tak i vnější sféře) a sociální (křiklavá nerovnost a útlak).
Ke kritice používá Oz obrazu prostituce (zvrácený opak trvalé, opravdové lásky) a cizoložství (zrada na výlučném manželském svazku); Bůh ovšem nepřestává svůj lid milovat a tvrdou zkouškou ho volá znovu na poušť, aby tak obnovil pouto prvotní lásky.
 
autor: doc. Josef Hřebík

Ozeáš, kapitola 1

1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Ozeášovi, synu Beérovu, za judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše a za izraelského krále Jarobeáma, syna Jóašova.

2 Začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše.

Hospodin Ozeášovi řekl:

„Jdi, vezmi si nevěstku

a ze smilstva měj děti.

Země jen smilní a smilní,

odvrací se od Hospodina.“

3 On tedy šel a vzal si Gomeru, dceru diblajimskou. Ta otěhotněla a porodila mu syna.

4 I řekl mu Hospodin:

„Pojmenuj ho Jizreel,

neboť já zakrátko potrestám Jehúův dům

za krev prolitou v Jizreelu;

zruším království izraelského domu.

5 Stane se v onen den,

že přelomím Izraelovo lučiště v dolině Jizreelu.“

6 Opět otěhotněla a porodila dceru.

Řekl mu:

„Pojmenuj ji Lórucháma (to je Neomilostněná),

protože nadále nebudu izraelskému domu milostiv;

dost jsem jim promíjel.

7 Domu judskému však budu milostiv.

Zachráním je skrze sebe, Hospodina, jejich Boha;

nezachráním je lukem, mečem a válkou, koni a jezdci.“

8 Když odstavila Lóruchámu, otěhotněla a porodila syna.

9 I řekl:

„Pojmenuj ho Lóami (to je Nejste-lid-můj),

neboť vy nejste můj lid a já nejsem váš Bůh.“

Ozeáš, kapitola 2

1 Izraelských synů bude však zase jak mořského písku:

nikdo je nezměří, nikdo je nesečte.

Na místě, kde se jim říká:

„Nejste lid můj,“

bude se jim říkat:

„Synové živého Boha.“

2 Synové judští a synové izraelští

budou pospolu shromážděni,

ustanoví si jedinou hlavu

a vyjdou z této země.

Veliký bude den Jizreelu.

3 Řekněte svým bratřím: „Lide můj,“

svým sestrám: „Omilostněná.“

4 Veďte spor proti své matce, veďte spor,

vždyť ona není mou ženou

a já nejsem jejím mužem.

Ať odstraní ze své tváře znamení smilství,

zprostřed svých ňader znak cizoložství!

5 Jinak ji svléknu do naha,

vystavím ji, jak byla v den svého zrození.

Učiním z ní poušť,

obrátím ji v suchopár,

umořím ji žízní.

6 Ani nad jejími syny se neslituji,

jsou to synové smilstva.

7 Smilstva se dopouští jejich matka,

hanebnosti jejich rodička;

říká: „Půjdu za svými milenci,

kteří mi dávají vodu a chléb,

vlnu a len, olej a nápoje.“

8 Proto zahradím tvou cestu hložím.

Postavím před ni zeď,

aby nenašla své stezky.

9 Bude se honit za svými milenci,

ale nedostihne je,

bude je hledat, ale nenajde je.

Pak si řekne:

„Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži,

tehdy mi bývalo lépe než teď.“

10 Nechce pochopit,

že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej,

že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem –

a oni to dávali Baalovi.

11 Proto vezmu své obilí zpět v jeho době,

i mošt v příhodný čas;

strhnu z ní svou vlnu i svůj len,

jež měly přikrývat její nahotu.

12 Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců.

Žádný ji nevytrhne z mé ruky.

13 Všemu jejímu veselí učiním přítrž,

jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku,

všem jejím slavnostem.

14 Zpustoším její révu i fíkovník,

o nichž říká:

„To je má odměna,

kterou mi dali moji milenci.“

Proměním je v divočinu,

bude je požírat polní zvěř.

15 Ztrestám ji za dny baalů,

že jim pálí kadidlo

a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem,

že chodí za svými milenci a na mne zapomněla,

je výrok Hospodinův.

16 Proto ji přemluvím,

uvedu ji na poušť,

budu jí promlouvat k srdci.

17 Zas jí dám její vinice,

dolinu Akór jako bránu k naději.

Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí,

jako v den, kdy vystoupila z egyptské země.

18 V onen den, je výrok Hospodinův,

budeš ke mně volat: „Můj muži,“

a nenazveš mě už: „Můj Baale.“

19 Odstraním z jejích úst jména baalů;

jejich jména nebude už nikdo připomínat.

20 V onen den pro ně uzavřu smlouvu

s polní zvěří

a s nebeským ptactvem

i se zeměplazy.

Vymýtím ze země luk, meč i válku

a dám jim uléhat v bezpečí.

21 Zasnoubím si tě navěky,

zasnoubím si tě spravedlností a právem,

milosrdenstvím a slitováním,

22 zasnoubím si tě věrností

a poznáš Hospodina.

23 V onen den odpovím, je výrok Hospodinův,

odpovím nebesům

a ona odpovědí zemi,

24 země pak odpoví obilí, moštu a oleji

a ony odpovědí Jizreelu (to je Bůh rozsívá).

25 Vseji jej pro sebe do země,

Neomilostněné budu milostiv,

těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: „Tys můj lid,“

a on řekne: „Můj Bože!“

Ozeáš, kapitola 3

1 Hospodin mi řekl:

„Jdi opět a miluj ženu,

milenku jiného, cizoložnici.

Právě tak miluje Hospodin izraelské syny,

i když se obracejí za jinými bohy

a milují koláče z hroznů.“

2 Opatřil jsem si ji tedy za patnáct šekelů stříbra

a za půldruhého chómeru ječmene.

3 Řekl jsem jí: „Po mnoho dní zůstaneš se mnou,

nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému;

také já budu jen s tebou.“

4 Po mnoho dní zůstanou izraelští synové bez krále, bez velmože,

bez obětních hodů, bez posvátného sloupu,

bez efódu a domácích bůžků.

5 Potom se však izraelští synové obrátí

a budou hledat Hospodina, svého Boha,

i svého krále Davida.

Se strachem přiběhnou k Hospodinu

a jeho dobrotě v posledních dnech.

Ozeáš, kapitola 4

1 Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští!

Hospodin vede při s obyvateli země,

protože není věrnosti ani milosrdenství

ani poznání Boha v zemi.

2 Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže

a cizoložství se rozmohly,

krveprolití stíhá prolitou krev.

3 Proto země truchlí,

chřadnou všichni její obyvatelé,

polní zvěř a nebeské ptactvo;

hynou i mořské ryby.

4 Nikdo se nepři,

nechtěj druhého kárat!

Tvůj lid, knězi, jako by chtěl vést při,

5 ale upadneš za dne,

a za noci upadne s tebou prorok;

zahladím i tvou matku.

6 Můj lid zajde,

protože odmítá poznání.

Ty jsi zavrhl poznání

a já zavrhnu tebe;

nebudeš mým knězem.

Zapomněls na zákon svého Boha;

i já zapomenu na tvé syny.

7 Čím je jich víc, tím více proti mně hřeší;

já jejich váženost zlehčím.

8 Krmí se oběťmi mého lidu za hřích,

přiklánějí se k jeho nepravostem.

9 Proto dojde jak na lid, tak na kněze.

Ztrestám ho za jeho cesty,

za jeho skutky mu odplatím. 1

0 Budou jíst, a nenasytí se,

budou smilnit, a nerozmohou se,

protože opustili Hospodina

11 a hleděli si smilstva,

vínem a moštem omamují srdce.

12 Můj lid se doptává svého dřeva,

jeho hůlka mu předpovídá;

tak jej zavádí duch smilstva.

Smilstvím se odvrací od svého Boha.

13 Obětují na vrcholcích hor,

na pahorcích pálí kadidlo,

pod dubem a topolem a kdejakým posvátným stromem,

protože jejich stín je příjemný.

Proto vaše dcery smilní,

vaše snachy cizoloží.

14 Ale nepotrestám za smilstvo jen vaše dcery,

za cizoložství vaše snachy.

Vždyť sami kněží se spolčují s nevěstkami,

s kněžkami obětují!

Je to lid nerozumný, padne.

15 Jestliže smilníš ty, Izraeli,

ať se neproviňuje Juda.

Nevcházejte do Gilgálu,

neputujte do Bét-ávenu,

nepřísahejte: „Jakože živ je Hospodin!“

16 Izrael je umíněný jako umíněná kráva.

Má je teď Hospodin pást volně jako beránka?

17 Spolčencem modlářských stvůr se stal Efrajim,

nech ho být.

18 Propadl modlářským pitkám,

smilní a smilní,

jsou posedlí hanebnou láskou, ta je jim štítem.

19 Bude jim úzko, vítr je zachvátí svými perutěmi,

za svoje oběti se budou stydět.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.