ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 438. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Izajáš, Úvod ke knize Izaiáš

Kniha Izaiáš
 
1. Izaiáš (Iz 1–39)
Osobnost a kniha
Prorok, jehož jméno značí Hospodin je spása, pocházel z Jeruzaléma, z urozeného rodu, narodil se kolem r. 765; jeho působení trvalo zhruba do konce VIII. stol., ale týkalo se jen některých kritických momentů, mezi nimiž nemáme o něm žádné zprávy.
Izaiáš je povolán za proroka v r. 740 – v této 1. fázi kritizuje rozmařilost obyvatel obou království, která bude potrestána (kap. 1–5); v období syrsko-efraimské války (kolem r. 735) varuje před spojenectvím s protiasyrskou koalicí, povzbuzuje k důvěře v Boha (kap. 1–6); kolem r. 724 ohlašuje brzký zánik Samaří (kap. 28); do začátku vlády Ezechiášovy (asi r. 716) spadají výroky proti národům (kap. 13–23); nezdařené Sancheribovo tažení proti Jeruzalému r. 701 je vylíčeno v kap. 36–39.
Přímé Izaiášovo autorství je sporné – lze je např. s jistotou vyloučit u biografické části (kap. 36–39), též 2 tzv. apokalypsy jsou pozdějšího data; důležitá byla jeho kázání (symbolické činy jsou u něj vzácné, svým synům však dává symbolická jména).
Struktura spisu zahrnujícího Iz 1–39:
1. kap. 1–5: proroctví proti Judsku a Jeruzalému;
2. kap. 6–12: kniha Immanuelova;
3. kap. 13–23: proroctví proti národům;
4. kap. 24–27: velká apokalypsa;
5. kap. 28–33: sbírka „běda“;
6. kap. 34–35: malá apokalypsa;
7. kap. 36–39: historická vsuvka
Základní témata: obhajoba Božího práva (kritika útlaku chudých), vyvolení Siónu, proti němuž marně útočí cizí národy; Boží svatost a transcendence jako mysterium tremendum; spása přicházející od Hospodina vyžaduje nespoléhat na lidské prostředky, ale mít víru; mesianismus vázaný na davidovskou linii, vrcholící v budoucím ideálním Potomku.
Z literárního hlediska je Izaiáš geniálním básníkem – užívá velmi působivých obrazů, dovede v hutné zkratce spojit konkrétnost se vznešeností.
 
2. Deuteroizaiáš (Iz 40–55)
Anonymní prorok útěchy (srov. Iz 40,1), aktivní ke konci babylónského zajetí, jeho spis přiřazen k Izaiášovu, jelikož patří k jeho duchovním dědicům; odlišen od Izaiáše v XVIII. stol. Döderleinem; zahrnuje kap. 40–55; rozdíly jsou rázu stylistického i obsahového (rozvláčnější, méně konkrétní, s apologetickým zaměřením) – zmínka o Kýrovi předpokládá 2. pol. VI. stol. př. Kr.
Kap. 40–48 se týkají spíše Jákoba-Izraele a jejich dominantním tématem je návrat ze zajetí, líčený jako nový exodus, slavnější než byl první (Hospodin sám je povede) – tradice blízká severu; kap. 49–55 se týkají Jeruzaléma a Siónu (tradice příznačná pro jih) a jejich dominantním tématem je stvoření jako vytržení z nicoty (širší základna pro naděje zajatců a současně polemika s babylónskými kosmogonickými mýty).
 
Služebník Hospodinův
Protagonista 4 zpěvů, původně asi tvořících jednotný text, později rozdělených a včleněných do Deuteroizaiáše (Duhmova teorie z konce XIX. stol.); jejich začátek je vždy zřetelný, konec 1. a 3. je nejistý: 42,1–4 (9); 49,1–6; 50,4–9 (11); 52,13–53,12; autorem snad Deuteroizaiáš sám, do textu vřazeny jím samým nebo jeho žáky.
Služebník Hospodinův je Bohem vyvolený, obdařený jeho Duchem, poslaný k Izraeli i k jiným národům hlásat právo; narazí přitom na odpor, ale jeho utrpení a smrt mají spasitelnou hodnotu; titul Hospodinův služebník není nový ani ojedinělý ve SZ, témata zpěvů (např. monoteismus, obrácení národů) souvisejí s obsahem zbytku knihy
Různé výklady odpovídají na otázku, kdo je Hospodinův služebník: výklad kolektivní ho ztotožňuje s Izraelem nebo alespoň s jeho ideální částí, výklady individuální za ním vidí buď historickou osobnost (Jeremiáš, Deuteroizaiáš) nebo osobnost eschatologickou (nesoucí rysy někoho z minulosti); nejpravděpodobnější je spojení kolektivního a individuálního aspektu – korporativní osobnost (jedinec zastupující společenství)
Překvapivým prvkem Zpěvů je převrat v běžném chápání lidských hodnot a Božího vyvolení – oproti samozřejmému úspěchu spravedlivého zde navenek spravedlivý ztroskotá, ale právě tím splní svůj úkol (nikoli jako trest za své hříchy, nýbrž jako ospravedlnění mnohých); tyto texty přijatelně vysvětlují pohoršlivý charakter Ježíšovy smrti, ačkoli NZ výslovně Ježíše se Služebníkem neztotožňuje (výjimku tvoří např. citace Iz 53,4 v Mt 8,17) – často zmiňovaný Syn člověka však má jeho rysy.
 
3. Tritoizaiáš (Iz 56–66)
Duhm oddělil kap. 56–66 od Deuteroizaiáše a přisoudil je neznámému prorokovi označovanému jako Tritoizaiáš; zdá se, že jde o sbírku různých prorockých výroků pocházejících od více autorů a z různých období, převážně však z první doby po návratu ze zajetí (někde předpokládají chrám dosud neobnovený, jinde již obnovený).
Prorok čelí zklamání z neuskutečněných nadějí tím, že jako důvod uvádí chybějící obrácení lidu a viny v oblasti náboženské i sociální, ale také potvrzuje neodvolatelnost Hospodinových příslibů; spis má mnoho společného jak s Deuteroizaiášem tak i s Ezechielem (důraz na chrámový kult); Iz 61,1–2 cituje Lk 4,18–19 jako promulgaci Ježíšova poslání.
 
autor: doc. Josef Hřebík

Izajáš, kapitola 1

1 Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských.

2 Slyšte, nebesa, naslouchej, země,

tak promluvil Hospodin:

„Syny jsem vychoval, pečoval o ně,

ale vzepřeli se mi.

3 Vůl zná svého hospodáře,

osel jesle svého pána,

mne však Izrael nezná,

můj lid je nechápavý.“

4 Ach, pronárode hříšný,

lide obtížený vinou,

potomstvo zlovolníků,

synové šířící zkázu!

Opustili Hospodina,

Svatého, Boha Izraele, znevážili,

odcizili se mu.

5 Nač vás ještě bít?

Jste jen umíněnější.

Hlava je celá chorá

a celé srdce zemdlené.

6 Od hlavy až k patě nic zdravého není.

Samá modřina a jizva i čerstvá rána,

nejsou vymačkány ani obvázány

ani ošetřeny olejem.

7 Vaše země je zpustošená,

vaše města vypálená ohněm,

vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci;

je zpustošená, cizáky podvrácená.

8 Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici,

jako budka v okurkovém poli,

jako obležené město.

9 A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch,

kdo přežili,

byli bychom jako Sodoma,

podobni Gomoře bychom byli.

10 Slyšte slovo Hospodinovo,

sodomští náčelníci,

naslouchejte naučení našeho Boha,

lide gomorský.

11 „K čemu je mi množství vašich obětních hodů,

praví Hospodin.

Přesytil jsem se zápalných obětí beranů

i tuku vykrmených dobytčat,

nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.

12 Že se mi chodíte ukazovat!

Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?

13 Nepřinášejte už šalebné obětní dary,

kouř kadidla je mi ohavností,

i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění;

ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.

14 Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti,

jsou mi jen na obtíž,

jsem vyčerpán, když je musím snášet.

15 Když rozprostíráte své dlaně,

zakrývám si před vámi oči.

Ať se modlíte sebevíc, neslyším.

Vaše ruce jsou celé od krve.

16 Omyjte se, očisťte se,

odkliďte mi své zlé skutky z očí,

přestaňte páchat zlo.

17 Učte se činit dobro.

Hledejte právo,

zakročte proti násilníku,

dopomozte k právu sirotkovi,

ujímejte se pře vdovy.

18 Pojďte, projednejme to spolu,

praví Hospodin.

I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat,

zbělejí jako sníh,

i kdyby byly rudé jako purpur,

budou bílé jako vlna.

19 Budete-li povolní a poslechnete,

budete požívat dobrých darů země.

20 Když však odmítnete

a budete se zpěčovat,

bude vás požírat meč.“

Tak promluvila Hospodinova ústa.

21 Běda! Nevěstkou se stalo město věrné!

Bývalo plné práva,

přebývala v něm spravedlnost,

teď jsou v něm vrahové.

22 Tvé stříbro se stalo struskou,

tvé víno je smíšené s vodou,

23 tvoji velmoži jsou umíněnci,

spolčenci zlodějů.

Kdekdo miluje úplatek

a rád bere dary;

sirotkovi právo nezjednají

a pře vdovy se k nim nedostane.

24 Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů,

Přesilného, Boha Izraele:

„Ach, jak se potěším na svých protivnících,

vykonám pomstu na svých nepřátelích!

25 Obrátím na tebe svou ruku,

vytavím tvou strusku,

jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.

26 A vrátím ti soudce, jako byli na počátku,

tvoje rádce, jako byli zprvu;

pak tě budou nazývat městem spravedlnosti,

městem věrným.“

27 Sijón bude vykoupen soudem

a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.

28 Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná,

zajdou ti, kdo opustili Hospodina.

29 Budou zahanbeni pro mohutné stromy,

po nichž jste dychtili,

budete se stydět za zahrady,

které jste si zvolili.

30 Budete jako posvátný strom,

jemuž vadne listí,

jako zahrada, v níž není vody.

31 Nejzdatnější bude koudelí

a jeho skutky jiskrou;

vzplane spolu obojí

a nikdo to neuhasí.

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.