Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 440. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Izajáš, kapitola 5
1 Zazpívám svému milému
píseň mého milého o jeho vinici:
„Můj milý měl vinici na úrodném svahu.
2 Zkypřil ji, kameny z ní vybral
a vysadil ušlechtilou révu.
Uprostřed ní vystavěl věž
i lis v ní vytesal
a čekal, že vydá hrozny;
ona však vydala odporná pláňata.
3 Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma
a muži judský,
rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.
4 Co se mělo pro mou vinici ještě udělat
a já pro ni neudělal?
Když jsem očekával, že vydá hrozny,
jak to, že vydala odporná pláňata?
5 Nyní vás tedy poučím,
co se svou vinicí udělám:
Odstraním její ohrazení
a přijde vniveč,
pobořím její zídky
a bude pošlapána.
6 Udělám z ní spoušť,
nebude už prořezána ani okopána
a vzejde bodláčí a křoví,
mrakům zakážu zkrápět ji deštěm.“
7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský
a muži judští sadbou, z níž měl potěšení.
Čekal právo, avšak hle, bezpráví,
spravedlnost, a hle, jen úpění.
8 Běda těm, kteří připojují dům k domu
a slučují pole s polem,
takže nezbývá žádné místo,
jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
9 V uších mi zní slovo Hospodina zástupů:
„Ano, zpustnou četné domy,
i velké a pěkné budou liduprázdné.
10 Deset jiter vinice vydá jediný bat
a chómer osevu vydá jedinou éfu.“
11 Běda těm, kteří za časného jitra
táhnou za opojným nápojem
a až do setmění je rozpaluje víno.
12 Citera a harfa, bubínek a píšťala
a víno jsou na jejich pitkách,
ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel
a dílo jeho rukou nevidí.
13 Proto bude můj lid vystěhován,
neboť nemá poznání.
I nejváženější budou hladovět,
jeho hlučící dav bude prahnout žízní.
14 Podsvětí roztáhne svůj chřtán
a dokořán rozevře svou tlamu.
Do něho sestoupí jeho důstojnost
i jeho hlučící dav,
jeho hukot a jásot.
15 Sehnut bude člověk a ponížen muž,
oči zpupné budou poníženy.
16 Hospodin zástupů se však vyvýší soudem
a svatý Bůh se prokáže svatým spravedlností.
17 Jako na své pastvině se tam budou pást beránci,
a kde zůstaly trosky po zbohatlících,
budou jíst bezdomovci.
18 Běda těm, kdo v provazech šalby vlečou nepravost,
jako by v postraňcích táhli povoz hříchu,
19 a říkají: „Nechť urychlí a uspíší své dílo,
ať je uvidíme;
nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého,
Boha Izraele,
ať jej poznáme.“
20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro
a dobru zlo,
kdo vydávají tmu za světlo
a světlo za tmu,
kdo vydávají hořké za sladké
a sladké za hořké!
21 Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích
a rozumní sami před sebou.
22 Běda bohatýrům zdatným v pití vína,
mužům udatným v míchání opojných nápojů,
23 těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka
a spravedlivým upírají spravedlnost.
24 Proto jako jazyky ohně stravují strniště
a suchá tráva mizí v plamenech
tak ztrouchniví jejich kořen
a jejich květ odlétne jako prach,
neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů
a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli.
25 Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu;
až napřáhne na něj ruku a udeří jej,
budou se chvět hory,
mrtvol bude jako smetí na ulicích.
Tím vším se jeho hněv neodvrátí
a jeho ruka zůstane napřažená.
26 I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu,
hvizdem jej přivolá od končin země.
Hle, přijde rychle a hbitě.
27 Nikdo v něm nebude znavený,
nikdo nebude klopýtat,
nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát,
nikomu se nerozváže pás na bedrech
nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
28 Jeho střely budou naostřené,
všechny jeho luky připravené,
kopyta jeho koní budou jako křemen
a kola jeho vozů jako vichr.
29 Bude řvát jako lvice,
řvát bude jako lvíčata,
zavrčí, popadne úlovek,
odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
30 V onen den se nad ním bude rozléhat jekot
jakoby jekot moře.
Pohlédne-li kdo na zemi, hle,
skličující temnota;
světlo ztemnělo jejím šerem.
Izajáš, kapitola 6
1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. 3 Volali jeden k druhému:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.“
4 Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. 5 I řekl jsem:
„Běda mi, jsem ztracen.
Jsem člověk nečistých rtů
a mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a spatřil jsem na vlastní oči Krále,
Hospodina zástupů.“
6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, 7 dotkl se mých úst a řekl:
„Hle, toto se dotklo tvých rtů,
tvá vina je odňata
a tvůj hřích je usmířen.“
8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka:
„Koho pošlu a kdo nám půjde?
“ I řekl jsem:
„Hle, zde jsem, pošli mne!“
9 Odpověděl: „Jdi a řekni tomuto lidu:
‚Poslouchejte a poslouchejte,
nic nepochopíte,
dívejte se, dívejte,
nic nepoznáte.‘
10 Srdce toho lidu obal tukem,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
aby očima neviděl,
ušima neslyšel, srdcem nepochopil,
neobrátil se a nebyl uzdraven.“
11 Tu jsem řekl:
„Dlouho ještě, Panovníku?“
On odpověděl:
„Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel
a domy bez lidí
a role se nepromění v spoušť.“
12 Hospodin odvede ty lidi daleko
a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
13 Zůstane-li v ní jen desetina,
i ta bude zajata
a přijde vniveč jako posvátný strom,
jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl.
Tento pahýl bude símě svaté.
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Zazpívám svému milému
píseň mého milého o jeho vinici:
„Můj milý měl vinici na úrodném svahu.
2 Zkypřil ji, kameny z ní vybral
a vysadil ušlechtilou révu.
Uprostřed ní vystavěl věž
i lis v ní vytesal
a čekal, že vydá hrozny;
ona však vydala odporná pláňata.
3 Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma
a muži judský,
rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.
4 Co se mělo pro mou vinici ještě udělat
a já pro ni neudělal?
Když jsem očekával, že vydá hrozny,
jak to, že vydala odporná pláňata?
5 Nyní vás tedy poučím,
co se svou vinicí udělám:
Odstraním její ohrazení
a přijde vniveč,
pobořím její zídky
a bude pošlapána.
6 Udělám z ní spoušť,
nebude už prořezána ani okopána
a vzejde bodláčí a křoví,
mrakům zakážu zkrápět ji deštěm.“
7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský
a muži judští sadbou, z níž měl potěšení.
Čekal právo, avšak hle, bezpráví,
spravedlnost, a hle, jen úpění.
8 Běda těm, kteří připojují dům k domu
a slučují pole s polem,
takže nezbývá žádné místo,
jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
9 V uších mi zní slovo Hospodina zástupů:
„Ano, zpustnou četné domy,
i velké a pěkné budou liduprázdné.
10 Deset jiter vinice vydá jediný bat
a chómer osevu vydá jedinou éfu.“
11 Běda těm, kteří za časného jitra
táhnou za opojným nápojem
a až do setmění je rozpaluje víno.
12 Citera a harfa, bubínek a píšťala
a víno jsou na jejich pitkách,
ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel
a dílo jeho rukou nevidí.
13 Proto bude můj lid vystěhován,
neboť nemá poznání.
I nejváženější budou hladovět,
jeho hlučící dav bude prahnout žízní.
14 Podsvětí roztáhne svůj chřtán
a dokořán rozevře svou tlamu.
Do něho sestoupí jeho důstojnost
i jeho hlučící dav,
jeho hukot a jásot.
15 Sehnut bude člověk a ponížen muž,
oči zpupné budou poníženy.
16 Hospodin zástupů se však vyvýší soudem
a svatý Bůh se prokáže svatým spravedlností.
17 Jako na své pastvině se tam budou pást beránci,
a kde zůstaly trosky po zbohatlících,
budou jíst bezdomovci.
18 Běda těm, kdo v provazech šalby vlečou nepravost,
jako by v postraňcích táhli povoz hříchu,
19 a říkají: „Nechť urychlí a uspíší své dílo,
ať je uvidíme;
nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého,
Boha Izraele,
ať jej poznáme.“
20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro
a dobru zlo,
kdo vydávají tmu za světlo
a světlo za tmu,
kdo vydávají hořké za sladké
a sladké za hořké!
21 Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích
a rozumní sami před sebou.
22 Běda bohatýrům zdatným v pití vína,
mužům udatným v míchání opojných nápojů,
23 těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka
a spravedlivým upírají spravedlnost.
24 Proto jako jazyky ohně stravují strniště
a suchá tráva mizí v plamenech
tak ztrouchniví jejich kořen
a jejich květ odlétne jako prach,
neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů
a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli.
25 Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu;
až napřáhne na něj ruku a udeří jej,
budou se chvět hory,
mrtvol bude jako smetí na ulicích.
Tím vším se jeho hněv neodvrátí
a jeho ruka zůstane napřažená.
26 I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu,
hvizdem jej přivolá od končin země.
Hle, přijde rychle a hbitě.
27 Nikdo v něm nebude znavený,
nikdo nebude klopýtat,
nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát,
nikomu se nerozváže pás na bedrech
nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
28 Jeho střely budou naostřené,
všechny jeho luky připravené,
kopyta jeho koní budou jako křemen
a kola jeho vozů jako vichr.
29 Bude řvát jako lvice,
řvát bude jako lvíčata,
zavrčí, popadne úlovek,
odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
30 V onen den se nad ním bude rozléhat jekot
jakoby jekot moře.
Pohlédne-li kdo na zemi, hle,
skličující temnota;
světlo ztemnělo jejím šerem.
1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. 3 Volali jeden k druhému:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.“
4 Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. 5 I řekl jsem:
„Běda mi, jsem ztracen.
Jsem člověk nečistých rtů
a mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a spatřil jsem na vlastní oči Krále,
Hospodina zástupů.“
6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, 7 dotkl se mých úst a řekl:
„Hle, toto se dotklo tvých rtů,
tvá vina je odňata
a tvůj hřích je usmířen.“
8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka:
„Koho pošlu a kdo nám půjde?
“ I řekl jsem:
„Hle, zde jsem, pošli mne!“
9 Odpověděl: „Jdi a řekni tomuto lidu:
‚Poslouchejte a poslouchejte,
nic nepochopíte,
dívejte se, dívejte,
nic nepoznáte.‘
10 Srdce toho lidu obal tukem,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
aby očima neviděl,
ušima neslyšel, srdcem nepochopil,
neobrátil se a nebyl uzdraven.“
11 Tu jsem řekl:
„Dlouho ještě, Panovníku?“
On odpověděl:
„Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel
a domy bez lidí
a role se nepromění v spoušť.“
12 Hospodin odvede ty lidi daleko
a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
13 Zůstane-li v ní jen desetina,
i ta bude zajata
a přijde vniveč jako posvátný strom,
jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl.
Tento pahýl bude símě svaté.