Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 444. den čtení Přehled čtení„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo.
Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu.
Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu.
Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků.
Amen.“Izajáš, kapitola 14
1 Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči.
3 V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, 4 proneseš o babylónském králi pořekadlo:
„Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!“
5 Hospodin polámal hůl svévolníků,
žezlo vládců,
6 jež zběsile bilo národy ranami bez ustání,
hněvivě vládlo pronárodům
nezkrotným pronásledováním.
7 V míru odpočala celá země,
všechno zvučně plesá.
8 I cypřiše se radují nad tebou
i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl:
„Už nevstane ten, kdo nás kácel!“ 9
I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno,
čeká na tvůj příchod,
probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země.
Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.
10 Ti všichni se ozvou a řeknou tobě:
„Také jsi jako my pozbyl síly?
Už jsi nám podoben!
11 Do podsvětí byla svržena tvá pýcha,
hlučný zvuk tvých harf.
Máš ustláno na hnilobě,
přikrývku máš z červů.“
12 Jak jsi spadl z nebe,
třpytivá hvězdo, jitřenky synu!
Jak jsi sražen k zemi,
zotročovateli pronárodů!
13 A v srdci sis říkal:
„Vystoupím na nebesa,
vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy,
zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.
14 Vystoupím na posvátná návrší oblaků,
s Nejvyšším se budu měřit.“
15 Teď jsi svržen do podsvětí,
do nejhlubší jámy!
16 Kdo tě uvidí,
budou se dívat a divit:
„To je ten muž, který zneklidňoval zemi
a otřásal královstvími?
17 Svět měnil v poušť,
bořil jeho města,
vězně nikdy nepropouštěl domů.“
18 Všichni králové pronárodů,
všichni leží slavně ve svých hrobkách,
19 ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek;
jsi jako šatem přikryt zavražděnými,
porubanými mečem,
svrženými do kamenité jámy,
jsi jak pošlapaná mršina,
20 nebudeš připojen k nim v hrobě.
Vždyť jsi ničil vlastní zemi,
vlastní lid jsi vraždil.
O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky.
21 „Připravte jeho synům jatky pro nepravost otců!
Nepovstanou, nezmocní se země
a svět nezaplní městy.“
22 „Já povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, vymýtím jméno Babylónu i pozůstatek po něm, nástupce i následníka, je výrok Hospodinův. 23 Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů.“
24 Hospodin zástupů přisáhl:
„Jak jsem si předsevzal, tak se stane,
a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:
25 Rozdrtím Ašúra ve své zemi,
rozšlapu ho na svých horách
a z nich sejmu jeho jho.
Z ramene jim bude sňato jeho břímě.“
26 To je rozhodnutí učiněné o celé zemi
a to je paže napřažená proti všem pronárodům.
27 Když Hospodin zástupů rozhodl,
kdo to zruší?
Jeho paže je napřažena,
kdo ji odvrátí?
28 V roce, kdy zemřel král Achaz, byl zjeven tento výnos:
29 „Neraduj se, celá Pelišteo,
že je polámána hůl, která tě bije,
neboť z hadího kořene vzejde bazilišek
a jeho plodem bude létající ohnivý had.
30 Prvorození nuzných budou mít pastvu
a ubožáci budou odpočívat v bezpečí.
Tvůj kořen však umořím hladem
a pozůstatek tvého lidu zajde.
31 Kvílej, bráno! Křič, město!
Celá Pelištea bude v zmatku.
Neboť od severu se už valí dým
a nikdo nezůstává stranou svých shromaždišť.“
32 Co odpovědět poslům toho pronároda?
Hospodin založil Sijón,
k němu se přivinou utištění jeho lidu.
Izajáš, kapitola 15
1 Výnos o Moábovi:
Přes noc zajisté bude vyhuben
Ar Moábský, zajde!
Přes noc zajisté bude vyhuben
Kír Moábský, zajde!
2 Vystoupí v Dibónu do domu,
na posvátná návrší, aby plakal.
Nad Nebó, nad Médebou bude Moáb kvílet.
Na každé hlavě lysina,
každá brada ostříhána.
3 V jeho ulicích se opasují žíněnými suknicemi,
na jeho střechách a náměstích vše kvílí,
rozplývá se v pláči.
4 Úpí Chešbón i Eleále,
jejich hlas až v Jahasu je slyšet.
Proto křičí na poplach moábští ozbrojenci,
jejich duše je poplašená.
5 Moje srdce úpí nad Moábem.
Jeho uprchlíci jsou až u Sóaru, v Eglat-šelišiji.
Po lúchítském svahu vystupují s pláčem.
Na cestě do Chóronajimu propukají v úpění nad zkázou.
6 Po nimrímských vodách zbude zpustošení,
uschne tráva, bude po rostlinách,
nezbude nic zeleného.
7 Proto zbytek toho, na čem pracovali, co si uchovali,
přenesou přes Topolový úval.
8 Úpění obchází územím Moába,
jeho kvílení zní až do Eglajimu,
jeho kvílení zní až do Beer-élímu.
9 Vždyť dímónské vody jsou plné krve.
Proto ještě více dopustím na Dímón:
lva na Moábce, kteří vyvázli,
i na ty, kteří zůstali v zemi.
„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem.
Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. 2 Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči.
3 V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, 4 proneseš o babylónském králi pořekadlo:
„Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!“
5 Hospodin polámal hůl svévolníků,
žezlo vládců,
6 jež zběsile bilo národy ranami bez ustání,
hněvivě vládlo pronárodům
nezkrotným pronásledováním.
7 V míru odpočala celá země,
všechno zvučně plesá.
8 I cypřiše se radují nad tebou
i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl:
„Už nevstane ten, kdo nás kácel!“ 9
I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno,
čeká na tvůj příchod,
probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země.
Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.
10 Ti všichni se ozvou a řeknou tobě:
„Také jsi jako my pozbyl síly?
Už jsi nám podoben!
11 Do podsvětí byla svržena tvá pýcha,
hlučný zvuk tvých harf.
Máš ustláno na hnilobě,
přikrývku máš z červů.“
12 Jak jsi spadl z nebe,
třpytivá hvězdo, jitřenky synu!
Jak jsi sražen k zemi,
zotročovateli pronárodů!
13 A v srdci sis říkal:
„Vystoupím na nebesa,
vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy,
zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.
14 Vystoupím na posvátná návrší oblaků,
s Nejvyšším se budu měřit.“
15 Teď jsi svržen do podsvětí,
do nejhlubší jámy!
16 Kdo tě uvidí,
budou se dívat a divit:
„To je ten muž, který zneklidňoval zemi
a otřásal královstvími?
17 Svět měnil v poušť,
bořil jeho města,
vězně nikdy nepropouštěl domů.“
18 Všichni králové pronárodů,
všichni leží slavně ve svých hrobkách,
19 ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek;
jsi jako šatem přikryt zavražděnými,
porubanými mečem,
svrženými do kamenité jámy,
jsi jak pošlapaná mršina,
20 nebudeš připojen k nim v hrobě.
Vždyť jsi ničil vlastní zemi,
vlastní lid jsi vraždil.
O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky.
21 „Připravte jeho synům jatky pro nepravost otců!
Nepovstanou, nezmocní se země
a svět nezaplní městy.“
22 „Já povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, vymýtím jméno Babylónu i pozůstatek po něm, nástupce i následníka, je výrok Hospodinův. 23 Proměním jej v hnízdiště sýčků a ve slatiny, vymetu jej pometlem zkázy, je výrok Hospodina zástupů.“
24 Hospodin zástupů přisáhl:
„Jak jsem si předsevzal, tak se stane,
a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:
25 Rozdrtím Ašúra ve své zemi,
rozšlapu ho na svých horách
a z nich sejmu jeho jho.
Z ramene jim bude sňato jeho břímě.“
26 To je rozhodnutí učiněné o celé zemi
a to je paže napřažená proti všem pronárodům.
27 Když Hospodin zástupů rozhodl,
kdo to zruší?
Jeho paže je napřažena,
kdo ji odvrátí?
28 V roce, kdy zemřel král Achaz, byl zjeven tento výnos:
29 „Neraduj se, celá Pelišteo,
že je polámána hůl, která tě bije,
neboť z hadího kořene vzejde bazilišek
a jeho plodem bude létající ohnivý had.
30 Prvorození nuzných budou mít pastvu
a ubožáci budou odpočívat v bezpečí.
Tvůj kořen však umořím hladem
a pozůstatek tvého lidu zajde.
31 Kvílej, bráno! Křič, město!
Celá Pelištea bude v zmatku.
Neboť od severu se už valí dým
a nikdo nezůstává stranou svých shromaždišť.“
32 Co odpovědět poslům toho pronároda?
Hospodin založil Sijón,
k němu se přivinou utištění jeho lidu.
1 Výnos o Moábovi:
Přes noc zajisté bude vyhuben
Ar Moábský, zajde!
Přes noc zajisté bude vyhuben
Kír Moábský, zajde!
2 Vystoupí v Dibónu do domu,
na posvátná návrší, aby plakal.
Nad Nebó, nad Médebou bude Moáb kvílet.
Na každé hlavě lysina,
každá brada ostříhána.
3 V jeho ulicích se opasují žíněnými suknicemi,
na jeho střechách a náměstích vše kvílí,
rozplývá se v pláči.
4 Úpí Chešbón i Eleále,
jejich hlas až v Jahasu je slyšet.
Proto křičí na poplach moábští ozbrojenci,
jejich duše je poplašená.
5 Moje srdce úpí nad Moábem.
Jeho uprchlíci jsou až u Sóaru, v Eglat-šelišiji.
Po lúchítském svahu vystupují s pláčem.
Na cestě do Chóronajimu propukají v úpění nad zkázou.
6 Po nimrímských vodách zbude zpustošení,
uschne tráva, bude po rostlinách,
nezbude nic zeleného.
7 Proto zbytek toho, na čem pracovali, co si uchovali,
přenesou přes Topolový úval.
8 Úpění obchází územím Moába,
jeho kvílení zní až do Eglajimu,
jeho kvílení zní až do Beer-élímu.
9 Vždyť dímónské vody jsou plné krve.
Proto ještě více dopustím na Dímón:
lva na Moábce, kteří vyvázli,
i na ty, kteří zůstali v zemi.