Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 449. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Izajáš, kapitola 26
1 V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň:
„Mocné je naše město!
Jako hradby a val mu Bůh dal spásu.“
2 Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý národ,
který zachovává věrnost.
3 Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem,
pokojem, neboť v tebe doufá.
4 Doufejte v Hospodina věčně,
neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.
5 On sehnul obyvatele výšiny,
město nedostupné,
on je snižuje, až k zemi je snižuje,
až do prachu je sráží.
6 Pošlape je noha,
nohy utištěného a kroky slabých.
7 Stezka spravedlivého je přímá;
spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý.
8 Také na stezce tvých soudů, Hospodine,
skládáme naději v tebe,
naše duše touží po tvém jménu,
chce si připomínat tebe.
9 Má duše v noci po tobě touží,
můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá.
Když vykonáváš své soudy na zemi,
obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
10 Dává-li se milost svévolníku,
spravedlnosti se nenaučí;
v zemi správných řádů bude jednat podle,
na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.
11 Hospodine, ruka tvá je pozvednuta,
a oni to přehlížejí.
Ale zahanbeni spatří,
jak ty horlíš pro svůj lid;
tvé protivníky pozře oheň.
12 Hospodine, jenom ty nám můžeš zjednat pokoj,
tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky.
13 Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou,
budeme však připomínat jedině tvé jméno!
14 Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou,
neboť jsi je ztrestal, zahladils je,
každou památku na ně jsi zničil.
15 Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil ses,
daleko jsi rozšířil všechny hranice země.
16 Hospodine, po tobě se v soužení svém ohlíželi,
vylévali tiché prosby, kdyžs je káral.
17 Jako před porodem těhotná se svíjí a v bolestech křičí,
takoví jsme byli před tvou tváří, Hospodine.
18 Svíjeli jsme se jako těhotní,
a porodili jsme jen vítr.
Zemi jsme vítězství nezískali,
nepadli obyvatelé světa.
19 Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou!
Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu!
Vždyť tvá rosa je rosou světel,
porazíš i zemi stínů.
20 Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat
a zavři za sebou dveře.
Skryj se na chviličku,
dokud hrozný hněv se nepřežene.
21 Hle, Hospodin vychází ze svého místa,
aby ztrestal nepravost obyvatel země.
I odhalí země krev prolitou na ní
a nebude již přikrývat povražděné.
Izajáš, kapitola 27
1 V onen den Hospodin ztrestá
svým tvrdým, velkým a pevným mečem
livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého;
zabije draka v moři.
2 V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno.
3 „Já, Hospodin, ji střežím,
každou chvíli ji zavlažuji.
Aby ji nic nepostihlo,
nocí dnem ji budu střežit.
4 Rozhořčen už na ni nejsem.
Kdyby mi dávala bodláčí a křoví,
zvedl bych proti ní boj
a rázem bych ji spálil.
5 Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj,
ať se mnou uzavře pokoj.
6 Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny,
kdy bude pučet a rozkvete Izrael
a naplní tvář světa svými plody.“
7 Bil ho snad Bůh, jako bil ty, kdo bili jeho?
Byl snad zavražděn jako jiní, kdo jím byli zavražděni?
8 Vyhnal jsi ji, vyhostils ji, tak jsi s ní vedl spor.
Odklidil ji svým ostrým větrem, když zavál od východu.
9 Právě tím bude usmířena Jákobova nepravost.
Až z něho sejme hřích, vydá toto ovoce:
se všemi kameny oltáře naloží
jako s kusy vápence, které se roztloukají.
Nezůstanou stát posvátné kůly
ani kadidlové oltáříky.
10 Opevněné město zpustne,
bude jak bydliště zavržené a poušť opuštěná;
bude se tam pást býček,
odpočívat tam a spásat jeho ratolesti.
11 Až jeho snítky uschnou a polámou se,
přijdou ženy a spálí je.
Ten lid nic nechápe;
proto ten, který jej učinil, se nad ním neslituje,
jeho Tvůrce se nad ním nesmiluje.
12 I stane se v onen den, že Hospodin vymlátí klasy
od Řeky až k potoku Egyptskému;
to vy, synové Izraelovi, budete sbíráni jeden po druhém.
13 V onen den zaduje na velikou polnici
a přijdou ti, kdo bloudí bez domova v zemi asyrské,
i ti, kdo byli vyhnáni do egyptské země,
a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň:
„Mocné je naše město!
Jako hradby a val mu Bůh dal spásu.“
2 Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý národ,
který zachovává věrnost.
3 Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem,
pokojem, neboť v tebe doufá.
4 Doufejte v Hospodina věčně,
neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.
5 On sehnul obyvatele výšiny,
město nedostupné,
on je snižuje, až k zemi je snižuje,
až do prachu je sráží.
6 Pošlape je noha,
nohy utištěného a kroky slabých.
7 Stezka spravedlivého je přímá;
spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý.
8 Také na stezce tvých soudů, Hospodine,
skládáme naději v tebe,
naše duše touží po tvém jménu,
chce si připomínat tebe.
9 Má duše v noci po tobě touží,
můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá.
Když vykonáváš své soudy na zemi,
obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
10 Dává-li se milost svévolníku,
spravedlnosti se nenaučí;
v zemi správných řádů bude jednat podle,
na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.
11 Hospodine, ruka tvá je pozvednuta,
a oni to přehlížejí.
Ale zahanbeni spatří,
jak ty horlíš pro svůj lid;
tvé protivníky pozře oheň.
12 Hospodine, jenom ty nám můžeš zjednat pokoj,
tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky.
13 Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou,
budeme však připomínat jedině tvé jméno!
14 Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou,
neboť jsi je ztrestal, zahladils je,
každou památku na ně jsi zničil.
15 Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil ses,
daleko jsi rozšířil všechny hranice země.
16 Hospodine, po tobě se v soužení svém ohlíželi,
vylévali tiché prosby, kdyžs je káral.
17 Jako před porodem těhotná se svíjí a v bolestech křičí,
takoví jsme byli před tvou tváří, Hospodine.
18 Svíjeli jsme se jako těhotní,
a porodili jsme jen vítr.
Zemi jsme vítězství nezískali,
nepadli obyvatelé světa.
19 Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou!
Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu!
Vždyť tvá rosa je rosou světel,
porazíš i zemi stínů.
20 Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat
a zavři za sebou dveře.
Skryj se na chviličku,
dokud hrozný hněv se nepřežene.
21 Hle, Hospodin vychází ze svého místa,
aby ztrestal nepravost obyvatel země.
I odhalí země krev prolitou na ní
a nebude již přikrývat povražděné.
1 V onen den Hospodin ztrestá
svým tvrdým, velkým a pevným mečem
livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého;
zabije draka v moři.
2 V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno.
3 „Já, Hospodin, ji střežím,
každou chvíli ji zavlažuji.
Aby ji nic nepostihlo,
nocí dnem ji budu střežit.
4 Rozhořčen už na ni nejsem.
Kdyby mi dávala bodláčí a křoví,
zvedl bych proti ní boj
a rázem bych ji spálil.
5 Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj,
ať se mnou uzavře pokoj.
6 Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny,
kdy bude pučet a rozkvete Izrael
a naplní tvář světa svými plody.“
7 Bil ho snad Bůh, jako bil ty, kdo bili jeho?
Byl snad zavražděn jako jiní, kdo jím byli zavražděni?
8 Vyhnal jsi ji, vyhostils ji, tak jsi s ní vedl spor.
Odklidil ji svým ostrým větrem, když zavál od východu.
9 Právě tím bude usmířena Jákobova nepravost.
Až z něho sejme hřích, vydá toto ovoce:
se všemi kameny oltáře naloží
jako s kusy vápence, které se roztloukají.
Nezůstanou stát posvátné kůly
ani kadidlové oltáříky.
10 Opevněné město zpustne,
bude jak bydliště zavržené a poušť opuštěná;
bude se tam pást býček,
odpočívat tam a spásat jeho ratolesti.
11 Až jeho snítky uschnou a polámou se,
přijdou ženy a spálí je.
Ten lid nic nechápe;
proto ten, který jej učinil, se nad ním neslituje,
jeho Tvůrce se nad ním nesmiluje.
12 I stane se v onen den, že Hospodin vymlátí klasy
od Řeky až k potoku Egyptskému;
to vy, synové Izraelovi, budete sbíráni jeden po druhém.
13 V onen den zaduje na velikou polnici
a přijdou ti, kdo bloudí bez domova v zemi asyrské,
i ti, kdo byli vyhnáni do egyptské země,
a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.