ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 45. den čtení Přehled čtení

„Svatý Otče, ty jsi Světlo a Život, otevři mé oči a mé srdce, abych mohl proniknout a pochopit tvé Slovo. Sešli mně Ducha svatého, Ducha svého Syna Ježíše Krista, abych mohl s otevřeností přijmout tvou Pravdu. Daruj mi otevřené a velkorysé srdce, abych v rozhovoru s tebou poznal a miloval tvého Syna a svého Spasitele Ježíše, a všem svým bratřím a sestrám vydával svědectví o tvém evangeliu. Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v Duchu svatém žije na věky věků. Amen.“

Skutky apoštolů, Úvod ke knize Skutky apoštolů

1. Titul a význam knihy
 Řecký název knihy Praxeis tón apostolón (lat. Acta apostolorum), který dost přesně vyjadřuje český název „Skutky apoštolů“, nepochází od autora, ale byl připojen k textu knihy ve 2. století. Tento titul se prosadil vůči dalším označením knihy: Acta omnium apostolorum (Muratoriho fragment, kolem r. 200), Lucae de apostolis testificatio (Irenej, Adv. haer. 3,13,3), commentarius Lucae (Tertulián, De ieiunio 10,3).
 
2. Okolnosti vzniku
Podle nejstarší tradice (Irenej, Adv. haer. 3,1,1) kniha Skutky apoštolů (stejně jako Lukášovo evangelium) bylo sepsáno Pavlovým průvodcem Lukášem, který se v Flm 24 objevuje v seznamu Pavlových spolupracovníků, který je v Kol 4,14 označen „milovaný lékař Lukáš“, o kterém se v 2 Tim 4,11 sděluje „jediný Lukáš je se mnou“ a jehož hlas lze zaslechnout v textech Skutků apoštolů formulovaných v první osobě množného čísla (Sk 16,10-17; 20,5-15; 21,1-18; 27,1-28,16). Tuto tradici nelze popřít, avšak není ji možné ani potvrdit. Pokud jde o otázku doby a místa sepsání, tradice uvádí dva názory: 1) Skutky vznikly po smrti apoštola Pavla v Achaji (prolog k Lk z konce 4. století); 2) Skutky byly napsány během věznění apoštola Pavla v Římě (Jeroným, De viris illustribus 7). V dnešní době převažuje mínění, že Sk vznikly kolem r. 90, tj. po smrti apoštola Pavla. Tento pohled lze doložit následujícím: 1) Smrt apoštola Pavla je nepřímo dosvědčena v Sk 20,24-25.38. 2) Zřeknutí se podat přímou zprávu o smrti apoštola Pavla lze vysvětlit ze zaměření Sk: Pavlovým příchodem do Říma a jeho vyučováním „o Pánu Ježíši Kristu zcela otevřeně a bez překážek“ (Sk 28,31) byl naplněn autorův záměr představit šíření evangelia „až na konec země“ (Sk 1,8). 3) Sk předpokládají existenci Lukášova evangelia, které bylo napsáno kolem roku 80. 4) Sk neprozrazují znalost listů apoštola Pavla, jejichž sbírka vznikla pravděpodobně koncem 1. století. Kde byly Sk sepsány, není možné jednoznačně určit.
 
3. Struktura a obsah
V Sk 1,8 Lukáš představuje program celé této knihy: „dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Šíření evangelia pod vedením Ducha svatého je Lukášem znázorněno v geografické perspektivě. Na základě tohoto programu lze Skutky rozdělit do dvou hlavních částí: první část (Sk 1-12) pojednává o událostech v Jeruzalémě, Samařsku a Antiochii; druhá část (Sk 13-28) líčí misijní působení Pavla, které vede napříč provinciemi římské říše až do jejího hlavního města.
1.                  Misijní činnost církve z Jeruzaléma s Dvanácti (1,1-12,25)
a)      Ježíš připravuje své učedníky na přijetí Ducha sv. (1,1-26)
b)     Vydávání svědectví v Jeruzalémě (2,1-8,3)
c)      Vydávání svědectví mimo Jeruzalém (8,4-12,25).
2.                  Pavlova misijní činnost „až na konec země“ (13,1-28,31)
a)      První misijní cesta (13,1-14,28)
b)     Apoštolský sněm v Jeruzalémě (15,1-35)
c)      Druhá misijní cesta (15,36-18,22)
d)     Třetí misijní cesta (18,23-21,17)
e)      Zatčení a věznění v Jeruzalémě Pavel (21,18-23,11)
f)       Věznění v Cesareji (23,12-26,32)
g)      Pavlova cesta do Říma a jeho působení v Římě (27,1-28,31)
 
 4. Literární a teologický charakter
Lukáš píše vznešenou řečtinou koiné. Ve Sk se objevují jak úryvky, které připomínají styl Septuaginty (srov. 2,14-36; 3,12-26; 4,9-12; 5,29-32; 20,18-35), tak rovněž texty, které se podobají krásnému stylu klasické helénistické literatury tehdejší doby (srov. 17,22-31; 26,2-27). Styl vyprávění Sk se vyznačuje velkou živostí, takto např. událost letnic (kap. 2), vyprávění o setníkovi Kornéliovi (10,1-11,18). Vědomé opakování události slouží ke zdůraznění její důležitosti (srov. 9,1-22; 22,3-21; 26,9-20). Řeči tvoří téměř třetinu celé knihy a jsou zároveň důležitým prvkem teologie Sk. Tato kniha uvádí jednu Ježíšovu řeč (1,4-8). Apoštol Petr pronáší 8 řečí: se třemi řečmi se obrací ke křesťanům (1,16-22; 11,5-17; 15,7-11), čtyři řeči misijní adresuje Židům (2,14-39; 3,12-26; 4,8-12; 5,29-32), jednou řečí se obrací na „bohabojného“ (10,2) Kornélia (10,34-43). Pavel pronáší 9 řečí: jednu adresuje Židům v synagoze v Pisidské Antiochii (13,16-41), dvě řeči pronáší pohanům (Lystra: 14,15-17; Athény: 17,22-31), jednu křesťanům (v Milétu: 20,18-35), čtyři apologie (v Jeruzalémě před lidem: 22,1-21; před místodržitelem Felixem: 24,10-21; před Festem, Agripou, Berenike, vysokými důstojníky a předními muži města: 26,2-27; v Římě před Židy: 28,17-20) a nakonec pronáší jednu povzbudivou řeč (27,21-26).
Ještě větším způsobem než v Lk je ve Sk zdůrazněna role a působení Ducha svatého. Dar Ducha svatého se jeví podle Sk 1,6-8 jako rozhodující výzbroj svědků Kristových pro období Pánovy nepřítomnosti. Duch svatý je dán křesťanům při křtu (srov. 2,38), tak se stává Duch vlastním subjektem misijní činnosti (srov. 8,29.39; 11,12; 16,7n). Vlastnění Ducha garantuje kontinuitu mezi pozemským Ježíšem a vyvýšeným, předvelikonočním kruhem apoštolů a církví po letnicích. Ne bezdůvodně byly Skutky apoštolů nazvány „Evangeliem o Duchu svatém“.
Tak jako v Lukášově evangeliu modlitba patřila mezi hlavní témata, rovněž v Sk zastává důležitou roli. Ve Sk se modlí Ježíšovi přátelé po odchodu Vzkříšeného (1,14). Modlitbou je uvedena volba apoštola (1,24). Letnice vedou ke chvále velikých Božích činů (2,11). Při modlitbě vkládají apoštolové ruce na sedm křesťanských helénistů, aby se mohli věnovat Božímu slovu (6,4.6). Umírající Štěpán se jako Ježíš modlí za své nepřátele (7,60). První obec děkuje v modlitbě za propuštění Petra a Jana (4,23-31). V Samařsku se modlí za dar Ducha svatého pro nově obrácené (8,15). Pavel se modlí po svém obrácení v Damašku (9,11), Petr před vzkříšením Tabity (9,40). Kornélius je považován za muže modlitby (10,2.4.30.31), jeho poslové nalézají Petra při modlitbě (10,9; 11,5). Po svém zázračném vysvobození z vězení nachází Petr církevní obec shromážděnou v domě při modlitbě (12,5.12). Pavlova a Barnabášova misie začíná postem a modlitbou (13,3). Rovněž starší jsou ustanovováni za modlitby, postu a vkládání rukou (14,23). V modlitbě se Pavel loučí se svými přáteli v Milétu (20,36) a Tyru (21,5). V modlitbě upadne do vytržení (22,17) a skrze modlitbu uzdravuje nemocné na Maltě (28,8). Ze Sk je tedy naprosto zřejmé, že cesta křesťana je vždy cestou modlitby.
Skutky apoštolů líčí šíření křesťanství a růst církve. Toto šíření se děje z hlediska prostorového z Jeruzaléma do Říma, z hlediska časového od apoštolů přes Pavla k jeho žákům a z hlediska nábožensko-sociologického od židů k pohanům. Hlavními nositeli svědectví jsou Petr, Štěpán, Filip a zvláště pak Pavel, misionář pohanů.
 
Literatura:
K. Kliesch, Skutky apoštolů, MSKNZ 5, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha: Vyšehrad, 1993.
P. Pokorný, Vznešený Teofile: Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských, Třebenice:  Mlýn,  1998.
L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 20032.
 
zpracoval Petr Mareček
 

Skutky apoštolů, kapitola 1

1 První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku 2 až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; 3 jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. 4 Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. 5 Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ 6 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7 Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. 10 A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11 a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

12 Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13 Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. 14 Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

15 V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí – a řekl: 16 „Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, 17 ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. 18 Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. 19 Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20 Neboť je psáno v Knize žalmů:

‚Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlel;‘

a jinde je psáno:

‚Jeho pověření ať převezme jiný.‘

21 Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, 22 od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ 23 Vybrali tedy dva, Josefa, jménem Barsabáš, zvaného Justus, a Matěje; 24 pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, 25 aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“ 26 Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.

Skutky apoštolů, kapitola 2

1 Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ 13 Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“

14 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: 15 Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. 16 Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:

17 ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.

18 I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.

19 A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu.

20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; 21 a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘

22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. 23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 25 David o něm praví:

‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal;

26 proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději,

27 neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.

28 Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.‘

29 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. 30 Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; 31 viděl do budoucnosti, a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. 32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. 33 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. 34 David nevstoupil na nebe, ale sám říká:

‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 35 dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“

37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ 38 Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ 40 A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. 42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. 43 Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. 44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. 46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. 47 Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Skutky apoštolů, kapitola 3

1 Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. 2 Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. 3 Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. 4 Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ 5 Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. 6 Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ 7 Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, 8 vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. 9 A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10 Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo. 11 Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo.

12 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? 13 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. 14 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. 16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.

17 Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. 18 Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy 20 a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. 21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.

22 Mojžíš řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘

23 A ‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘

24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuela bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech. 25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.‘ 26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.