1 Žalm pro Asafa.
V shromáždění bohů postavil se Bůh,
vykoná soud mezi bohy:
2 „Dlouho ještě chcete soudit proti právu,
stranit svévolníkům?
3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu,
poníženému a chudému zjednejte spravedlnost,
4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku,
svévolným ho vytrhněte z rukou!“
5 Nic nevědí, nic nechápou,
chodí v tmách,
a celá země v základech se hroutí.
6 „Ač jsem řekl: ‚Jste bohové,
všichni jste synové Nejvyššího,‘
7 zemřete též jako jiní lidé,
padnete tak jako každý vladař.“
8 Bože, povstaň, rozsuď zemi,
dědičně ti patří všechny pronárody!
1 Píseň. Žalm pro Asafa.
2 Bože, nebuď zticha,
nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!
3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí,
kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,
4 kují proti tvému lidu tajné plány,
radí se proti těm, které skrýváš:
5 „Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou,
ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“
6 Tak se spolu svorně uradili,
uzavřeli proti tobě smlouvu
7 stany edómské a Izmaelci,
Hagrejci i Moáb,
8 Gebal, Amón s Amálekem,
Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru,
9 Ašúr se k nim také přidal.
Paží synů Lotových se stali.
10 Nalož s nimi jako s Midjánem,
jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu:
11 u Én-dóru byli vyhlazeni,
mrvou na roli se stali.
12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem,
s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou,
13 kteří řekli: „Zaberme si Boží nivy!“
14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
jako stéblo unášené větrem!
15 Jako požár, když stravuje lesy,
jako plameny, když sežehují hory,
16 tak je postihni svou bouří,
svou smrští je vyděs.
17 Pohanou jim pokryj líce,
aby hledali tvé jméno, Hospodine.
18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy,
ať se rdí a hynou,
19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno,
jsi ten nejvyšší nad celou zemí!