1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí,
přečká noc ve stínu Všemocného.
2 Říkám o Hospodinu:
„Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
3 Vysvobodí tě z osidla lovce,
ze zhoubného moru.
4 Přikryje tě svými perutěmi,
pod jeho křídly máš útočiště;
pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
5 Nelekej se hrůzy noci
ani šípu, který létá ve dne,
6 moru, jenž se plíží temnotami,
nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc,
byť i deset tisíc tobě po pravici,
tebe nestihne nic takového.
8 Na vlastní oči to spatříš,
uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
9 Máš-li útočiště v Hospodinu,
u Nejvyššího svůj domov,
10 nestane se ti nic zlého,
pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
11 On svým andělům vydal o tobě příkaz,
aby tě chránili na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě budou nosit,
aby sis o kámen nohu neporanil;
13 po lvu a po zmiji šlapat budeš,
pošlapeš lvíče i draka.
14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán,
budu jeho hradem, on zná moje jméno.
15 Až mě bude volat, odpovím mu,
v soužení s ním budu,
ubráním ho, obdařím ho slávou,
16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti,
ukáži mu svoji spásu.