1 Když vyšel Izrael z Egypta,
Jákobův dům z lidu temné řeči,
2 stal se Juda Boží svatyní,
Izrael Božím vladařstvím.
3 Moře to vidělo a dalo se na útěk,
Jordán se nazpět obrátil,
4 hory poskakovaly jako berani
a pahorky jako jehňata.
5 Moře, co je ti, že utíkáš,
Jordáne, že se zpět obracíš?
6 Hory, proč poskakujete jako berani,
a vy, pahorky, jako jehňata?
7 Chvěj se, země, před Pánem,
před Bohem Jákobovým!
8 On proměňuje skálu v jezero,
křemen v prameny vod.
1 Ne nás, Hospodine, ne nás,
ale svoje jméno oslav
pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
2 Proč by měly pronárody říkat:
„Kde je ten jejich Bůh?“
3 Náš Bůh je v nebesích
a všechno, co chce, koná.
4 Jejich modly jsou stříbro a zlato,
dílo lidských rukou.
5 Mají ústa, a nemluví,
mají oči, a nevidí,
6 mají uši, a neslyší,
mají nosy, a necítí,
7 rukama nemohou hmatat,
nohama nemohou chodit,
z hrdla nevydají hlásku.
8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují,
každý, kdo v ně doufá.
9 Izraeli, doufej v Hospodina,
je tvou pomocí a štítem.
10 Áronův dome, doufej v Hospodina,
je tvou pomocí a štítem.
11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina,
je vám pomocí a štítem.
12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná:
žehná domu Izraele,
žehná domu Áronovu,
13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina,
jak malým, tak velkým.
14 Hospodin ať vás rozmnoží,
vás i vaše syny!
15 Jste Hospodinovi požehnaní;
on učinil nebesa i zemi.
16 Nebesa, ta patří Hospodinu,
zemi dal však lidem.
17 Mrtví nechválí už Hospodina,
nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit
nyní i navěky.
Haleluja.