ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 513. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Izajáš, kapitola 41

1 „Zmlkněte přede mnou, ostrovy,

národy ať se oblečou v sílu,

ať se přiblíží, ať potom promluví,

přistupme společně k soudu.

2 Kdo vzbudil od východu muže,

jemuž v patách kráčí spravedlnost?

Poddává mu pronárody,

podrobuje krále.

Jeho mečem rozmetá je v prach,

jeho lukem jako rozházenou slámu.

3 Žene je a sám klidně projde

stezkou, na kterou jeho noha dosud nevstoupila.

4 Kdo to uskutečnil a vykonal?

Ten, jenž od počátku povolává všechna pokolení.

Já, Hospodin, jsem první,

já budu též u posledních věcí.“

5 Spatří to ostrovy a uleknou se,

končiny země se roztřesou,

přiblíží se a přijdou.

6 Navzájem si budou pomáhat

a bratr bude povzbuzovat bratra: „Buď rozhodný!“

7 Řemeslník pobízí zlatníka,

kovotepec kováře.

Praví: „Spojme to! Bude to dobré!“

Pak upevní modlu hřeby, aby se neviklala.

8 „A ty, Izraeli, služebníku můj,

Jákobe, tebe jsem vyvolil,

potomku Abrahama, mého přítele,

9 tebe jsem vychvátil z končin země,

zavolal jsem tě z odlehlých míst,

řekl jsem ti: ‚Ty jsi můj služebník,

tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.‘

10 Neboj se, vždyť já jsem s tebou,

nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh.

Dodám ti odvahu, pomocí ti budu,

budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.

11 Hle, budou se stydět a hanbit

všichni, kdo proti tobě planou hněvem,

budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji.

12 Budeš je hledat, ale nenajdeš

ty, kdo na tebe dorážejí;

budou jak nic, naprostá nicota,

ti, kdo proti tobě válčí.

13 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,

držím tě za pravici,

pravím ti: ‚Neboj se,

já jsem tvá pomoc.‘

14 Neboj se, červíčku Jákobův,

hrstko Izraelova lidu.

Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův,

tvůj vykupitel je Svatý Izraele.

15 Hle, učiním tě okovaným smykem na mlácení,

novým, z obou stran ostrým.

Budeš mlátit a drtit hory,

s pahorky naložíš jako s plevami.

16 Rozevěješ je a odnese je vítr,

bouřlivý vichr je rozptýlí, t

y však budeš jásat k chvále Hospodina,

budeš se chlubit Svatým Izraele.“

17 „Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není;

jazyk jim žízní prahne.

Já, Hospodin, jim odpovím,

já, Bůh Izraele, je neopustím.

18 Na holých návrších otevřu vodní proudy,

uprostřed plání prameny vod,

poušť v jezero změním

a zemi vyprahlou ve vodní zřídla.

19 V poušti dám vyrůst cedrům,

akáciím, myrtě a olivám,

na pustině vysadím cypřiš,     

platan i zimostráz spolu,

20 aby viděli a poznali,

přesvědčili se a všichni pochopili,

že toto učinila ruka Hospodinova

a že to stvořil Svatý Izraele.“

21 „Předložte svůj spor, praví Hospodin,

předstupte se svými důkazy, praví Král Jákobův.

22 Předstupte a oznamte nám, co se má přihodit.

Oznamte, co bylo na počátku,

vezmem si to k srdci.

Chceme poznat budoucnost,

ohlaste nám, co má nastat.

23 Oznamte, co bude následovat,

ať poznáme, že vy jste bohové.

Jen předveďte něco dobrého či zlého,

podíváme se a společně to uvidíme.

24 Hle, vy jste pouhé nic

a vaše skutky nestojí za nic.

Zvolit vás je ohavnost.“

25 „Vzbudil jsem muže od severu

a přišel od východu slunce.

Vzývá mé jméno. Přichází!

Knížata jsou jako hlína,

on jako hrnčíř, jenž šlape jíl.

26 Kdo oznámil to od začátku, abychom to věděli,

oznámil kdysi dávno, abychom mohli říci: ‚Je to správné‘?

Nikdo nic neoznámil, nikdo nic neohlásil,

nikdo vaši řeč neslyšel.

27 Já první zvěstuji Sijónu: ‚Hle, už tu jsou!‘

a Jeruzalému dám toho, jenž nese radostnou zvěst.

28 Dívám se a nikde nikdo,

žádný rádce mezi nimi.

Zeptal bych se jich, co odpovědí.

29 Hle, všichni jsou ničemnost pouhá,

k ničemu nejsou jejich činy;

jejich lité modly jsou jen vítr a nicota.“

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.