1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem
ve vzpomínkách na Sijón.
2 Své citery jsme v té zemi
zavěsili na topoly,
3 když nás ti, kdo nás odvlekli,
vybízeli tam ke zpěvu,
trýznitelé k radovánkám:
„Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“
4 Jak bychom však mohli zpívat
píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu,
ať mi má pravice sloužit zapomene.
6 Ať mi jazyk přilne k patru,
nebudu-li si tě připomínat,
nebudu-li Jeruzalém považovat
za svou svrchovanou radost.
7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma,
jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“
8 Záhubě propadlá babylónská dcero,
blaze tomu, kdo ti odplatí
za skutky spáchané na nás.
9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata
uchopí a roztříští o skálu.
1 Davidův.
Celým svým srdcem ti vzdávám chválu,
přímo před bohy ti zpívám žalmy,
2 klaním se ti před tvým svatým chrámem,
tvému jménu vzdávám chválu
za tvé milosrdenství a za tvou věrnost;
svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal,
dodal jsi mé duši sílu.
4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu,
až uslyší, co jsi vyřkl.
5 Budou zpívat o Hospodinových cestách,
neboť sláva Hospodinova je velká.
6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého,
zdálky pozná domýšlivce.
7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život,
vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel
a tvá pravice mě spasí.
8 Hospodin za mě dokončí zápas.
Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné,
neopouštěj dílo vlastních rukou!