ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 85. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

Jozue, kapitola 19

1 Druhý los vyšel Šimeónovi, totiž pokolení Šimeónovců pro jejich čeledi. Jejich dědičný podíl byl uprostřed podílu Judovců. 2 Patřila jim dědičným podílem: Beer-šeba, Šeba a Mólada, 3 Chasal-šúal, Bála a Asem, 4 Eltólad, Betúl a Chorma, 5 Siklag, Bét-markabót a Chasar-súsa, 6 Bét-lebaót a Šarúchen, třináct měst i s dvorci; 7 Ajin, Rimón, Eter a Ašan, čtyři města i s dvorci. 8 Také všechny dvorce, které byly v okolí těch měst až po Baalat-beer a Ramat-negeb. To je dědičný podíl pokolení Šimeónovců pro jejich čeledi. 9 Dědičný podíl Šimeónovců byl v oblasti Judovců. Protože podíl Judovců byl pro ně příliš velký, dostali Šimeónovci dědičný podíl uprostřed jejich podílu.

10 Třetí los byl vytažen Zabulónovcům pro jejich čeledi. Pomezí jejich dědičného podílu sahalo až k Sarídu. 11 Jejich hranice stoupá na západ, k Mareále. Dotýká se Dabešetu a sleduje potok naproti Jokneámu. 12 Od Sarídu jde zpět přímo na východ k pomezí Kislótu pod Táborem, táhne se k Daberatu a vystupuje k Jafíji. 13 Odtud pokračuje přímo na východ do Gat-cheferu a Et-kasínu, vede k Rimónu a zabočuje k Néji. 14 Tam se hranice stáčí na sever k Chanatónu a vybíhá do údolí Jiftách-elu. 15 Patří jim také Katat, Nahalal, Šimrón, Jidala a Bét-lechem, dvanáct měst i s dvorci. 16 Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem Zabulónovců pro jejich čeledi.

17 Čtvrtý los vyšel Isacharovi, totiž Isacharovcům pro jejich čeledi. 18 Jejich pomezí sahalo až k Jizreelu a patří k němu Kesulót a Šúnem, 19 Chafarajim, Šíon a Anacharat, 20 Rabít, Kišjón a Ebes, 21 Remet, Én-ganím, Én-chada a Bét-pases. 22 Hranice se dotýká Tábora, táhne se k Šachasímu a Bét-šemeši a vybíhá k Jordánu, šestnáct měst i s dvorci. 23 Ta města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Isacharovců pro jejich čeledi.

24 Pátý los vyšel pokolení Ašerovců pro jejich čeledi. 25 Připadlo jim pomezí: Chelkat, Chalí, Beten a Akšáf, 26 Alamelek, Ameád a Mišál. Hranice se na západě dotýká Karmelu a ramene říčky Libnátu. 27 Obrací se na východ k Bét-dágonu, dotýká se území zabulónského a údolí Jiftách-elu na severu, táhne se k Bét-emeku a Neíelu a vede nalevo ke Kabúlu 28 a přes Ebrón, Rechób, Chamón a Kánu až k velkému Sidónu. 29 Pak se hranice vrací k Rámě a až k opevněnému městu Týru. Vrací se k Chóse a mezi Chebelem a Akzíbem vybíhá k moři. 30 Patří jim také Uma, Afek a Rechób, dvaadvacet měst i s dvorci. 31 Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Ašerovců pro jejich čeledi.

32 Šestý los vyšel Neftalíovcům, totiž Neftalíovcům pro jejich čeledi. 33 Připadalo jim pomezí od Chelefu, od božiště v Saananímu, přes Adamí-nekeb a Jabneel k Lakúmu; vybíhá k Jordánu. 34 Pak se hranice vrací na západ k Aznótu pod Táborem a táhne se odtud k Chúkoku. Na jihu se dotýká území zabulónského, na západě ašerského a na východě u Jordánu judského. 35 Patří jim i opevněná města: Sidím, Ser a Chamát, Rakat, Kineret, 36 Adama, Ráma a Chasór, 37 Kedeš, Edreí a Én-chasór, 38 Jirón, Migdal-el, Chorem, Bét-anat a Bét-šemeš, devatenáct měst i s dvorci. 39 Ta města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Neftalíovců pro jejich čeledi.

40 Sedmý los vyšel pokolení Danovců pro jejich čeledi. 41 Pomezí jejich dědičného podílu tvořily: Sorea, Eštaól a Ír-šemeš, 42 Šaalabín, Ajalón a Jitla, 43 Elón, Timnata a Ekrón, 44 Elteke, Gibetón a Baalat, 45 Jehúd, Bené-berak a Gat-rimón, 46 vody Jarkónu a Rakónu s pomezím naproti Jafě. 47 Avšak Danovci o své území přišli. Vytáhli proto do boje s Lešemem a dobyli jej. Vybili jej ostřím meče, obsadili jej a usídlili se v něm. Přejmenovali Lešem na Dan podle svého praotce Dana. 48 Tato města i s dvorci jsou dědičným podílem pokolení Danovců pro jejich čeledi.

49 Tak ukončili přidělování země do dědictví podle jednotlivých území. Jozuovi, synu Núnovu, dali Izraelci dědičný podíl mezi sebou. 50 Podle Hospodinova rozkazu dali mu město, které si vyžádal, totiž Timnat-serach v Efrajimském pohoří. Vybudoval město a usadil se v něm.

51 Toto jsou dědičné podíly, které kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů přidělili losem izraelským pokolením v Šílu před Hospodinem u vchodu do stanu setkávání. A skončilo přidělování země.

Jozue, kapitola 20

1 Hospodin promluvil k Jozuovi: 2 „Mluv k Izraelcům: Určete si útočištná města, jak jsem vám uložil skrze Mojžíše. 3 Tam ať se uteče ten, kdo zabil, pokud někoho zabil nedopatřením, neúmyslně. Budou vám za útočiště před krevním mstitelem. 4 Kdo by se utekl do některého z těchto měst, postaví se při vchodu do městské brány a přednese svou záležitost starším toho města. Pak ho přijmou k sobě do města a určí mu místo, aby s nimi bydlel. 5 Když ho bude pronásledovat krevní mstitel, nesmějí mu toho, kdo zabil, vydat do rukou, poněvadž zabil svého bližního neúmyslně, aniž ho kdy předtím nenáviděl. 6 Bude bydlet v tom městě, dokud se nepostaví před pospolitost k soudu, případně do smrti velekněze, který v těch dnech bude vykonávat svůj úřad. Tehdy se ten, kdo zabil, smí vrátit do svého města a ke své rodině, do města, odkud utekl.“

7 I oddělili jako svatý Kedeš v Galileji v pohoří Neftalíově, Šekem v pohoří Efrajimově a Kirjat-arbu, to je Chebrón, v pohoří Judově. 8 V Zajordání pak určili na východ od Jericha Beser ve stepi na Náhorní rovině v pokolení Rúbenově, Rámot v Gileádu v pokolení Gádově a Gólan v Bášanu v pokolení Manasesově. 9 To jsou smluvní města pro všechny Izraelce i pro bezdomovce, kteří budou mezi vámi pobývat. Tam ať se uteče každý, kdo by někoho zabil nedopatřením; nezemře rukou krevního mstitele, dokud se nepostaví před shromáždění.

Jozue, kapitola 21

1 Představitelé lévijských rodů přistoupili ke knězi Eleazarovi a k Jozuovi, synu Núnovu, a k představitelům rodů izraelských pokolení. 2 Mluvili k nim v Šílu, v kenaanské zemi, takto: „Hospodin přikázal skrze Mojžíše, aby nám byla dána města k bydlení i pastviny při nich pro náš dobytek.“ 3 Izraelci dali tedy lévijcům podle Hospodinova rozkazu ze svého dědičného podílu tato města s pastvinami:

4 Los vyšel čeledím Kehatovců. Synům kněze Árona mezi lévijci bylo losem určeno třináct měst z pokolení Judova, Šimeónova a Benjamínova. 5 Zbývajícím Kehatovcům bylo losem určeno deset měst z čeledí pokolení Efrajimova, z pokolení Danova a poloviny pokolení Manasesova. 6 Geršónovcům bylo losem určeno třináct měst z čeledí pokolení Isacharova, Ašerova, Neftalíova a poloviny pokolení Manasesova v Bášanu. 7 Meraríovcům bylo určeno dvanáct měst z pokolení Rúbenova, Gádova a Zabulónova podle jejich čeledí. – 8 Izraelci určili losem lévijcům tato města i s pastvinami, jak to přikázal Hospodin skrze Mojžíše.

9 Z pokolení Judovců a Šimeónovců dali jménem uvedená města. 10 Připadla Áronovcům z čeledí Kehatovců mezi Léviovci, protože jim padl los nejprve. 11 Dali jim Kirjat-arbu, město otce Anókova, to je Chebrón, v pohoří Judském, a pastviny kolem něho. 12 Ale pole toho města a jeho dvorce dali do trvalého vlastnictví Kálebovi, synu Jefunovu. 13 Synům kněze Árona dali jako útočištné město pro toho, kdo zabil, Chebrón i s pastvinami; dále Libnu i s pastvinami, 14 Jatír i s pastvinami a Eštemóou i s pastvinami, 15 Cholón i s pastvinami a Debír i s pastvinami, 16 Ajin i s pastvinami, Jutu i s pastvinami, Bét-šemeš i s pastvinami, devět měst z těchto dvou kmenů. – 17 Z pokolení Benjamínova: Gibeón i s pastvinami, Gebu i s pastvinami, 18 Anatót i s pastvinami a Almón i s pastvinami, čtyři města. 19 Všech měst pro Áronovce, kněží, bylo třináct, i s pastvinami.

20 Čeledím Kehatovců, lévijcům, kteří zbyli z Kehatovců, byla losem určena města z pokolení Efrajimova. 21 Jako útočištné město pro toho, kdo zabil, jim dali Šekem i s pastvinami v pohoří Efrajimském, dále Gezer i s pastvinami, 22 Kibsajim i s pastvinami a Bét-chorón i s pastvinami, čtyři města. – 23 Z pokolení Danova: Elteke i s pastvinami, Gibetón i s pastvinami, 24 Ajalón i s pastvinami, Gat-rimón i s pastvinami, čtyři města. – 25 Z poloviny pokolení Manasesova: Taanak i s pastvinami a Gat-rimón i s pastvinami, dvě města. 26 Všech měst pro čeledi zbývajících Kehatovců bylo deset, i s pastvinami.

27 Geršónovcům z lévijských čeledí připadlo z poloviny pokolení Manasesova jako útočištné město pro toho, kdo zabil, Gólan v Bášanu i s pastvinami; dále Beeštera i s pastvinami, dvě města. – 28 Z pokolení Isacharova: Kišjón i s pastvinami, Daberat i s pastvinami, 29 Jarmút i s pastvinami, Én-ganím i s pastvinami, čtyři města. – 30 Z pokolení Ašerova: Mišál i s pastvinami, Abdón i s pastvinami, 31 Chelkat i s pastvinami a Rechób i s pastvinami, čtyři města. – 32 Z pokolení Neftalíova: jako útočištné město pro toho, kdo zabil, Kedeš v Galileji i s pastvinami; dále Chamót-dór i s pastvinami a Kartan i s pastvinami, tři města. – 33 Všech měst pro Geršónovce a jejich čeledi bylo třináct, i s pastvinami.

34 Čeledím Meraríovců, zbývajícím lévijcům, připadlo z pokolení Zabulónova: Jokneám i s pastvinami, Karta i s pastvinami, 35 Dimna i s pastvinami, Nahalal i s pastvinami, čtyři města. – 36 Z pokolení Rúbenova: Beser i s pastvinami; dále Jahsa i s pastvinami, 37 Kedemót i s pastvinami a Méfaat i s pastvinami, čtyři města. – 38 Z pokolení Gádova: jako útočištné město pro toho, kdo zabil, Rámot v Gileádu i s pastvinami; dále Machanajim i s pastvinami, 39 Chešbón i s pastvinami, Jaazer i s pastvinami, celkem čtyři města. – 40 Všech měst pro Meraríovce a jejich čeledi, zbývající z lévijských čeledí, bylo určeno losem dvanáct.

41 Všech lévijských měst uprostřed trvalého vlastnictví Izraelců bylo čtyřicet osm, i s pastvinami. 42 Ke každému z těchto měst patřily okolní pastviny; to platilo o každém z těchto měst.

43 Hospodin dal Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal jejich otcům, že jim jí dá. Obsadili ji a usadili se v ní. 44 A Hospodin jim dal odpočinutí všudy vůkol, zcela tak, jak přisáhl jejich otcům. Žádný ze všech jejich nepřátel před nimi neobstál. Hospodin jim vydal do rukou všechny nepřátele. 45 Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.