Slavnost Zmrvtýchvstání Páně – Boží hod velikonoční

Carreto uzavírá své meditace o Mariině víře prosbou o konkrétní postoje víry v lidském životě: „Maria, dej mi svou víru, řekni mi, co to znamená věřit ve vzkříšení tvého Syna.“ „Nuže tedy, řeknu ti to a nezapomeň to. Když vidíš, jak bouře kosí lesy, jak zemětřesení ničí města, jak oheň pohlcuje tvůj dům, potom si řekni: Věřím, že les znovu vyroste, že země se znovu uklidní, že svůj dům znovu vystavím. Když slyšíš pověsti, že bude válka a lidé kolem tebe zmírají strachy, jeden národ se staví proti druhému, potom si řekni se smělou odvahou: Ježíš mi to předpověděl a dodal – vzpřimte se a pozdvihněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení. Když ti hřích svírá hrdlo a ty myslíš, že se zalekneš a jsi na konci sil, řekni si: Kristus vstal z mrtvých a já povstanu ze svých hříchů. Když stáří nebo nemoc chtějí ztrpčit tvůj život, řekni si: Kristus vstal z mrtvých a učinil nová nebesa a novou zemi. Jestliže se ti zdá svět jako jedna jediná porážka Boha a hnusí se ti zlotřilost; surovost a válka, jestliže ti země připadá jako chaos, řekni si: Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, aby přinesl záchranu a jeho spása je už mezi námi přítomná. Když tvůj otec nebo matka, tvůj syn nebo dcera, tvá nevěsta nebo nejmilejší přítel leží před tebou na smrtelné posteli a ty na ně hledíš se smrtelným strachem před odloučením, řekni sobě i jim: Znovu se uvidíme v Božím království, mějme odvahu! To znamená věřit ve vzkříšení.

Věřit ve vzkříšení znamená objímat život s důvěrou a myslit stále na to, že Bůh je tvůj Otec, Ježíš tvůj bratr a já, Maria, tvoje sestra, a chceš-li, tvá Matka.“

 

Ve všech velikonočních evangeliích to jsou ženy, které spěchají ke hrobu a setkávají se se Vzkříšeným. To byla jistě výzva pro mužskou církev. Lukášova poznámka ukazuje skepsi mužů vůči zprávám žen. Těm (apoštolům) však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim (Lk 24,11). Muži chtějí všechno vidět a uchopit, ono neviditelné však nespatří. Ženy mají cit pro zrození a smrt. Setrvávají u kříže, zatímco muži prchají. Právě ony jsou svědky nového zrození, nového života, který vstává z hrobu. V Matoušově evangeliu se ženy hned na konci šabatu, tedy při setmění, vydaly podívat se ke hrobu (Mt 28,1). Řecké slovo theorein znamená: vidět, meditovat, reflektovat, pozorovat. Ženy chtěly hrob pozorovat, mlčky hledět na toho, kdo se dotkl jejich srdcí. Zjevně hodlaly držet u hrobu stráž: chtěly být u Ježíše i ve smrti, vytrvat u něho a přemýšlet o tajemství jeho života. Mají odvahu vydat se do noci a vytrvat ve smutku u hrobu. Právě proto smějí prožít vzkříšení a setkat se se Vzkříšeným. Ženy se méně obávají návštěvy umírajících či cesty na hřbitov. Pro ně patří smrt k životu právě tak jako narození. Muži se takovým tématům jako nemoc a smrt raději vyhnou – mají z nich strach. Nevědí, co mají umírajícím říci. Je pro ně těžké být s truchlícími. Ale tak nemohou prožít ani proměnu smrti. Ženy i přes smrt věří životu. Když potkávají Vzkříšeného na cestě do města, přicházejí k němu spontánně: Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu (Mt 28,9). Sklánějí se před tajemstvím života, protože je silnější než smrt. Láskyplně objímají jeho nohy. Protože se nebojí dotknout hrobu, mohou se dotknout i Vzkříšeného a v něm se dotknout života, který zvítězil nad smrtí. U Marka a Lukáše přicházejí ženy za svítání ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo vonnými oleji. Chtějí mu prokázat poslední službu lásky. Samy připravily vonné masti z různých bylin. Jejich láska k Ježíši jeho smrtí nekončí – objímá ještě i Ježíšovo mrtvé tělo. Láska stále věří na zázraky. Láska je silnější než smrt: to mohly ženy prožít na vlastní kůži. Nesetkaly se s Ježíšovou mrtvolou, ale se Vzkříšeným. Ježíš žije. Tak neústí jejich láska do prázdna, ale míří k tomu, který navěky žije a miluje.

Církev by dnes dobře učinila, kdyby uvěřila poselství žen, protože mají zdravý cit pro to, co by v nás mohlo probudit život. Velikonoční evangelia jsou tedy pozváním, abys Ty dnes dával pozor obzvláště na to, co Ti chtějí říci ženy doma v rodině, v práci nebo při osobním setkání. Kde uslyšíš něco nového a neobvyklého? Kde vycítíš v jejich slovech hodnotu vzkříšení? Každý z nás má různé stránky své duše. Ženy, které se u hrobu setkaly se Vzkříšeným, nám chtějí dodat odvahu jedné takové stránce důvěřovat: je jí vnitřní tušení našeho srdce. V tichých impulsech našeho srdce zakoušíme vzkříšení. V něm se nás často dotýká Vzkříšený, abychom měli odvahu vstát, přicházet k lidem, říkat, co máme na jazyku, chopit se problému, který nás tíží. Proto dnes vědomě naslouchej tichým hlasům svého srdce: vědí totiž, že se vzkříšení může dnes stát i pro Tebe skutečností. Věří, že život zvítězí nad smrtí a že láska je silnější než smrt.

 

Vstal z mrtvých, i my z mrtvých vstaneme! Ježíšovo zmrtvýchvstání je převratná událost lidských dějin. Roztržená opona v jeruzalémském chrámu je výmluvným znamením, že Ježíšův kříž otevřel nebe a smrt byla přemožena. Neměli bychom však odsouvat vzkříšení až na závěr dějin, ale žít je už teď! Ježíš položil Martě otázku: „Věříš, že tvůj bratr vstane?“ A Marta nepochopila. Myslela na vzkříšení mrtvých až jednou, na konci věků. Ale Ježíš jí říká: „Já jsem vzkříšení a život, věříš ve mne?“ Ježíš je vzkříšení, tady a teď! Nebe je pro nás už teď otevřené! Síla Ježíšova zmrtvýchvstání je přítomná v Božím slově, v Eucharistii, v ostatních svátostech, v životě církve. Svatý Pavel nás vrací k našemu křtu, který jsme obnovili novým vyznáním: Když jste spolu s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry… Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Kristus vstal z mrtvých, a proto je láska silnější než nenávist, dobro silnější než zlo, pravda silnější než lež, život silnější než smrt a Boží milosrdenství větší než náš hřích.

Jiří Mikulášek – Malý průvodce postní dobou 2017